Dvě věžičky,
dvě věže,
chtěl bych běžet až tam,
kde, že
dotknou se
nebe.
Kde stulí se
v nebe.
Až tam.
#0574
Nezasloužím si pohrdání,
když utápím se v očích tvých.
Vždyť v hloubce té snad zahynul by
i mnohý z jezdců na koních.
Nezasloužím si pohrdání,
však jestli k pohrdnutí jsem.
Snad jen proto, že smilování
má nade mnou Noc a těžký sen.
Nezasloužím si pohrdání,
však jestli pohrdnut jsem již byl.
Kéž kmotřička Smrt zastaví se
na nekonečných tisíc chvil.
#0573
Nokturno pro dva hlasy
Sejdeme se nad ránem
u těch proutěných křesel.
Budeme se navzájem těšit
a čekat na rozednění.
Klouby prstů opět zbělají
v očekávání příštího dne.
Potom, oba ztuhlí, vypijeme kávu.
Znamení konce noci.
#0572
Podzimní haiku
pták pták pták pták pták pták čáp pták pták pták pták
#0571
Ještě je teplo
jak v mámině náručí.
Kočka zapřede
a moucha zabzučí.
Ještě je teplo
v jabloňovém sádku
a jabka padají
hezky popořádku.
#0570
V pavučině,
v trávě
kapka rosy
právě
chytila se.
Jak kontryhel
ve herbáři. Střípek v síti
do slunce
svítí
přestat nemůže.
#0569
A přece chtěl bych vědět,
když se sešeří,
když na lůžku jsem,
co v černém sadu,
co asi stromy večeří.
#0568
Lapím tě do sítí
dřív než přilétneš,
šedivý Podzime
sytý mokrým listím.
Smutkem šustíš po Létu,
přítom křídla splihlá máš, ze šedivé mlhy.
Kde jsi Podzime
zlatého vína
a červených jablíček.
Kde?
Ať zachytím tě v letu
v chomáčku babím. Už tě nepustím.
#0567
Hodinku před rozedněním
jsem na lůžko uléhal.
Hodinku před rozedněním
jsem dech tvůj poslouchal.
Hodinku před rozedněním
jsem se s tebou miloval.
Hodinku před rozedněním
jsem černé vlasy kolébal.
Hodinku před rozedněním
jsem první ptáky přivítal.
Hodinku před rozedněním
jsem už tolik ze dne vzal.
#0566
Pijácká
Když ráno Jeden
domů se vracel.
Před ním Stín
v klestí se ztrácel.
Ten Stín,
vždy byl věrným jeho druhem.
Vždyť i polem bloudil
s Jedním stejným kruhem.