#0824

V zátoce lodě
přibité podvečerem.
Vlnky šplouchají.

#0823

Bylo by to směšné.
Prapodivné, k rozesmání.
Kdyby těch třicet černochů
tmavých jako smrt,
bušících do bubnů potažených kozlí kůží
nemělo jen třicet očí.
Třicet rukou.
A jedno srdce.

#0822

O Zvěstování té Panně Marii

Zdravíčko, Maruško,
nedáme řeč?
Nechtělas děťátko?
No, žádná křeč…

Milý pane,
a jak se to přihodí?
To jen tak z ničeho
nebo snad z leknutí?

Mám jenom Josefa,
ale nespíme spolu.
Vždyť ani nejíme
z jednoho stolu.

Panenko Maria,
žádný strachy.
Na chvilku zakryjí
tvou postel mraky.

No a pak budeš taky.
V jináči.
Jako Alžběta je
už pár týdnů jinačí.

A jak to dopadlo?
Myslím, že řekla jo.
A o tom je na věky
to boží divadlo.

#0821

Kdyby jsi jen věděla
Kdyby vědělas,
Že moje duše má i hlas
Má i hlas

Věděla bys by
Bys by věděla
Že nejsem kámen bezhybný
Že nejsem duše bez těla

#0820

Bílé lístky magnolií
Padají
Dvůr princezny
Aj-wejí
Potají
Sbírá je

#0819

Prasklá konvička
vzpomíná na objetí
prvního čaje.

#0818

Holub

Pohoupne se trošku v bocích
a po dvou
či třech
tanečních krocích
už dělá pukrle.
Přiblble.

#0817

I kdybych sečetl všechny černé noci světa
Stejně kdesi
Blikne hvězda
Stejně kdesi
Pískne skřivan
Stejně kdesi
Naděje vyraší

#0816

Hry

Dívky v kapucích
(zvláště těch obšitých kožešinou)
vypadají tak bezbranně.

Jako by se právě ztratily.
Nebo potřebovaly vědět
kolik je hodin.

Možná, že mají hlad
a kousek sendviče,
přišel by jim vhod.

Samozřejmě, ony, toto všechno
ví.

Slečno, čaj s rumem?