Předchozí | Následující
#822

O Zvěstování té Panně Marii

Zdravíčko, Maruško,
nedáme řeč?
Nechtělas děťátko?
No, žádná křeč...

Milý pane,
a jak se to přihodí?
To jen tak z ničeho
nebo snad z leknutí?

Mám jenom Josefa,
ale nespíme spolu.
Vždyť ani nejíme
z jednoho stolu.

Panenko Maria,
žádný strachy.
Na chvilku zakryjí
tvou postel mraky.

No a pak budeš taky.
V jináči.
Jako Alžběta je
už pár týdnů jinačí.

A jak to dopadlo?
Myslím, že řekla jo.
A o tom je na věky
to boží divadlo.