#0666

Amuse guele

Každý pátek,
přesně v osm třicet,
rozžíhaje svíci,
usedám k prostřenému stolu.

Po levé straně, straně mého srdce, jsou
talířek na pečivo,
malá vidlička na předkrm,
vidlička na hlavní chod.

Přímo přede mnou a směrem ke mně leží
dezertní lžička,
moučníková lžička,
talíř jemné barvy slonové kosti a ubrousek z egyptské bavlny.

Po pravé straně je přiložen
stříbrný nůž po matce mé matky na hlavní chod,
polévková lžíce
a nůž na předkrm.

Přibližně pět minut tiše sedím
a poté k doušku Pinot Gris
přikousnu jediné sousto Amuse guele.
Toť vše.

#0665

Ó Adonai,
když jsem se dotýkal
bílých kvádrů v Jeruzalémě
co jsem si to přál?

#0664

tráva šustí
smutná jinovatkou
co v noci padla
místo bolesti
lidem do očí

#0663

Z věže kostela
půlnoc padá.
A pár vloček sněhu
na skývu chleba.
A na anděla
kol dokola.

#0662

Má dávná přání –
pod hladinou ukrytá
kupa kamení.

#0661

První neděle Adventní, ale už se to dere na jazyk.

Od kádě ke kádi chodníčky krve
a nad nimi, na provázcích,
měchýřky rybí,
jdou na Půlnoční.

#0660

Dnes napadlo
vrabečkům po kolena.
A Země do bílé zahalená
hned váže si rány.
Ach Bože,
odpusť mi
šlápoty co hnědou
na mezi jsem psal.
Odpusť mi,
páru co šla od úst.
Když Miluji tě
na mezi jsem psal.

#0659

Najednou se cosi zadrhne,
jako záděrka nebo v kůži trneček z šípkového keře
a rozpláču se.

Obloha je stejná,
slunce a lidé jsou stejní.
A přece je cítit něco
co před chvílí ještě cítit nebylo
a co za chvíli už znova cítit nebude.

A tak si ty slzy,
co kreslí dlouhé, teplé čáry po mé tváři
tak trochu užívám.

A brečím a směju se
a brečím a věřím,
že asi to je tak, jak  to má být.

#0658

polotmavá
polosvětlá
polosladká
polohořká
polovina
celá vina
moje vina

jenom
moje vina!

#0657

Mravoučná – poklízecí (maminkovská) říkačka

Projdeš lesem,
potom louží,
po poli se bahnem ploužíš.
Pak ty boty od hnoje.
Hodíš k vám do pokoje.