#0955

Zahrada v Giverny

Kakofonie barev
čeří
hladinu jezírka
v bezčeří.

#0954

Z přístavu lodě odplouvají.
Bachraté.
Jako kachny.
Až kamsi na řeku Zambezi.
Pro hřebíček a skořici.

Jedna šedá u břehu zůstává.
Všech lodí
tak trochu mix.
Po boku slova žitím řezavá –
Plujeme až za vody Styx.

#0953

Ticiánka

Říkal jsem jí Ticiánka.
Neměla vlasy barvy zlata ani mědi.
Spíš lískových oříšků.

Říkal jsem jí tak,
protože se mi prostě chtělo.
A ona to měla ráda.

#0952

Knoflíčky tvé blůzky
rozprostřely se nade mnou.
I s malou ozvěnou.

#0951

Vůně whisky
nechala otisky
na tvém zápěstí.
To vždycky tak znejistí…

#0950

Drobní andílci v náušnicích
v rytmu chůze poletují
kolem tvé hlavy.

A prý, že nejsi Svatá.

#0949

Javory

S podivuhodnou přesností
obtiskují se do stínů
tvary javorových listů.

#0948

Můžeme žasnout
a nebo ne.

Stejné je to
se slovesem milovat.

#0947

Začalo pršet.
Pršelo i pod lampou pod kterou jsme stáli.
Byla jsi celá jako pošitá modrými pajetkami.
Myslím, že pršelo do půlnoci a že to modré byly slzy.

#0946

Jako když do vrabců střelíš.
Myšlenky rozlétnou se
a za chvilku sedí,
popelí se, zase v prachu.