#1057

Když ptáčci padají do brázd
a noc už, už natahuje ruce
je taková zima,
že leká se srdce
toho mrazu.

Potom rozhodne se
rozběhnout
z těch nejprudších kopců
za ptáčky,
kteří kdesi černě spí.

#1056

Vítr

Z jeho úst
místo zpěvu
do hlíny padají,
semínka béru,
ježatky a srhy.
Zní tóny šalmají.

#1055

B-h

S neúprosnou přesností
stále se vynořující
znervózňující
znejisťující.
Tak není
nebo
je
?

#1054

Myslíš na večerní modlitbu,
já na ranní milování.
Naše myšlenky
setkat se nemohly
těsněji.

#1053

Jak se věší obraz

Na úsvitu dne
Když loupají se
Poslední hobliny noci
Přisuneš stoličku
Na připravené místo

Pod trám
Nebo pod dřevěné schody do podkroví
Stoupneš si na ni
Zatlučeš skobu
Tam, kam až dosáhneš
Pak vezmeš metr, možná dva, hladkého provazu
A smyčku, tak jen aby ses protáh

Pohlédneš z okna
Na budící se město
Na modré ptáky v poli
Na starou hrušeň
Na železnici s kouřícími vlaky
Na mlékárnu na protější straně ulice
Na drožkáře s drožkou
Na les vyřezaný v obzoru
Na mraky zbarvené prvním sluncem

Potom se zavěsíš do smyčky
A visíš
Obraz visí
Navždycky

#1052

Šavlový tanec

Kouzlím se svým ostrým předmětem
a pak, jsa připraven
protnout ústa tvá
kůží spojená,
Ty připravena jsi víc
oči na Měsíc
upřená.
Stokrát znavená.
Hlava zvrácená,
můj tanec přijímá.

#1051

Kavka

Občas se kdesi probudí kavka
(je jich letos nějak víc).
Ze sna zakřičí,
jako když se Smrt probudí,
vylekaná přemírou Života.

Když znova usíná,
zašustí peří,
to jak si Azrael poposedl.
Otočím se nervózně na lůžku.
Dnes tedy ještě ne.

#1050

Bouření

Mraky rozsvěcí se.
Jiskry v nich přeskakuji jako v leydenských lahvích.
A poté,
anděl spustí se.
Na stříbrné šňůře,
bubny a činely v hrsti.
Toto je tajemství bouřkových mraků.
Anděl na provázku jako dětské jojo
v rukách božích.

#1049

Eva

Je to takový starodávný zvyk.
Naposled,
víko rakve odklopit.
A zahledět se
mrtvému do tváře.

Jestli nezačalo zase srdce bít
nebo se jen pokusit
vyčíst z vrásek cesty,
které do Věčnosti vedou,
abych se tam,
jednou setkal s tebou. Na Věčnosti.

==============================

Na všem zde
zůstal tvůj prach
a nenajde se nikdo,
kdo by jej setřel.

Dnes proto budu
obřadně rozbíjet polovinu hrnečků,
ze kterých pili jsme kávu.

Jednu vinnou sklenici
daruji mnichům.

A půl společného lůžka
věnuji potřebným.

Amen.

#1048

Pomalu vyvětrává
vůně whisky,
která vznášela se,
večer,
u staré lísky.

Jak zlatý anděl proletěl.