Potom ustelem si
spolu do jetele.
Možná, že vlhko bude
od zeleného toho stlaní.
Na stráních Slunko
v písku a ve skle vypálené.
A pod strání u studny
třešní. K nedozrání.
Chytali jsme Slunce
Na střeše domu
chytali jsme Slunce.
Je dobré
chytat Slunce právě na střechách domů.
Slunce je totiž blíž.
Neředěné stíny stromů.
A ještě je dobré
mít barevný kyblík.
Nebo aspoň
prázdnou krabičku od sirek na chycené Slunce.
O skálu bortí se,
v obloucích strachu.
Tanečnice na římse
ve večerním nachu.
S bílou mantilou
mořských perutýnů,
sůl cítit ve vzduchu.
V pobřeží klínu.
Lehce tě stisknu
svými stehny.
Jemně se vetřeš
boky svými.
Dvě rybky zlaté
v proudech Řeky.
Plavou, leží
pode stíny.
Máky
Pro koho stvořil jsi Bože
máků opilých moře.
Že nemoh bych,
slyšet v něm Blanky smích,
když jdu s Růženou.
Jitrocel líbá ráno.
Libeček chtěl by taky.
Na louce, všemi opuštěné,
rudnou vlčí máky.
vrůstání do kamene
prst k prstu
do křemene
pálí
rány sypané solí
až do kořene
Indičtí sloni
prodírají se lesem vpřed
Bombaj na dohled
NA DOHLED,
dohled,
hleď!
Zestárli jsme spolu
o 725 760 000 vteřin.
Možná by někdo řekl – Toto není báseň.
Já bych mu odpověděl – A co jiného by to mělo být?