Zamlkle
listí javorů pomrkává
očima černýma jako psí.
A naslouchá tiše na poloprázdných větvích
kdy hodinka jejich
taky uhodí.
#1166
Badyán
Ucítil jsem
vůni badyánu.
A tak mne napadlo,
ze šuplíku vzít
tu nejmenší hvězdu
a otisknout ti ji na čelo.
Abych večer, až půjdeme spát,
poznal tě podle záře.
#1165
Co je špatného na tom,
že má Duše cválá jako splašený kůň.
Že bezhlavě se řítí po úbočích,
šťastná ze svobody, té či oné.
Je snad troufalá příliš,
když dovolí si v nejprudším trysku
poskočit jako čerstvé hříbě?
Měla by se stydět, že má dostatek sil?
Ne. Chvěji se radostí, že je taková.
Aspoň na malou chvíli.
#1164
Rituál
Stává se mi býti rituálem
popíjet po ránu kávu na verandách otočených k jihu.
Po několikeré roztržce zjistil jsem však,
že rituál časem se obnosí
a je úlevné jej pozměnit.
Proto navrhl jsem,
kávu píti nazí, zaklínění v oblouku úzkého okna vedoucího z koupelny.
Návrh, musím říci, byl kvitován především chodci a policistou, stojícím na křižovatce proti oknu.
/Vive la France/
Takový krátký Sorrentino nebo francouzská nová vlna.
#1163
Na sv. Václava
Na krátkou chvíli
Slunce rozfoukalo,
Deštěm zhašené,
Jiskry na břitech jitrocele.
Na tak krátkou chvíli, abych stačil říct –
Požehnané jsi Slunce,
Požehnaný jsi Dešti
A požehnaný je dnešní Den.
#1162
Je skoro nábožné ticho
když stromy v sadech
odevzdávají plody své práce.
Tu ořech, tu hruška
choulí se v trávě.
A nám zbývá. Sbírat a děkovat.
#1161
V mlhavém ránu,
mé krásné olše,
když havrani přilétají,
kavky jejich větve opouští.
Střídání stráží v nadolší.
#1160
Těch pět prstů loubince
je jako zajíc od krve,
co přes křoví přeběhne
a dech, který se vytrácí,
v kotrmelcích žita zůstane.
Posekaného a upečeného
do křupavého chleba.
#1159
Experiment
Držím jej v dlani a vypadá zmateně.
Hrudníček se rychle zvedá,
zobáček rozevírá
jako by hledal mouchu.
Mírně zvětšuji sevření.
Hrudník se zvedá pozvolna.
Zobáček je otevřen téměř neustále.
Nevypadá zmateně, ale spíš zděšeně.
Znovu svírám dlaně.
Hrudník se přesta zdvihat.
Po několika minutách sevření hlavička klesá.
Po rozevření dlaní se pohyb neobnovuje.
Zdá se, že zkoumaný subjekt není dosud připraven na lidský dotyk.
#1158
Haldy
Procházím kolem kopců hlušiny
Krajinou vytěženou na šedivý kámen
Tu odkudsi tóny klavíru
Snad zpoza té břízky
Nepatřičně
Jak skřivani nad hrobem
Průsak spodních tónů
Poohlížím se po brodu
Abych nezamočil
Od kalhot lemy
Nade mnou poprvé proskočí ryby
Modré jak sklo
Tuším velkolepé finále