jen lehce
pootočit
zub času
změnit tok řeči zpět do úst
být hned od začátku moudrý
a pokorný
#4088
Začátek, prostředek a konec
Začátek
je poledne
bzučení much nad hnojem
jako by už bylo parné léto
a přece
všechno teprve začíná
Prostředek
Hrnec, měchačky a naběračka si povídají.
Je to veselá společnost.
A teď, bum.
Všichni smíchem popadali na zem.
Kocourovi spadnul hrnec na ocas, jaj.
Leknul se a proběhl ohništěm,
zapálil barák.
Koneckonců, co je divného na tom,
že si kuchyňské náčiní občas povídá.
Konec
Na konci té povídky od Ivana Rastislava Střežovského se zjevuje,
že ten největší hajzl vesnice se směje nejvíc.
Je to dobrá povídka. Ten konec je jak ze života.
#4087
sám si tvořím svůj svět
nevyznám se v něm
mám chtít po jiných
aby mě v něm vedli
#4086
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
#4085
obloha byla modrá
nezvykle modrá na tuto hodinu
ale nešť
teplý pivo od Urbanů to všechno srovnalo
#4084
už letí
už se snáší
níž a níž
do vlasů
sedají
cupují látku na kalhotách
trhají kůži
drápky zaťaté do masa
múzy
ty mrchy
už zase hnízdí
#4083
mizí jeden po druhém
jejich místa však zůstávaji
ty temné stíny hrající vrhcáby
se strašlivě hádají
#4082
a: je to fulminantní
opravdu fulminantní
b: je to flagrantní
opravdu flagrantní
c: je to impertinentní
opravdu impertinentní
a tak tam ti tři stáli
a přeřvávali se
než je stará Blažková polila vodou od brambor
#4081
bolest přichází a odchází
jako vlny umírající v písku pláže u mých nohou
pokusit se vydechnout
zadržet dech
zabít je všechny
jediným úderem malíkové hrany
#4080
teprve když se onu myšlenku
pokusím uvěznit do slov vidím
jak těžký žalář jsem
pro tak drobného ptáčka utvořil