#4089

jen lehce
pootočit
zub času
změnit tok řeči zpět do úst
být hned od začátku moudrý
a pokorný

#4088

Začátek, prostředek a konec

Začátek

je poledne
bzučení much nad hnojem

jako by už bylo parné léto
a přece
všechno teprve začíná

Prostředek

Hrnec, měchačky a naběračka si povídají.
Je to veselá společnost.
A teď, bum.
Všichni smíchem popadali na zem.
Kocourovi spadnul hrnec na ocas, jaj.
Leknul se a proběhl ohništěm,
zapálil barák.

Koneckonců, co je divného na tom,
že si kuchyňské náčiní občas povídá.

Konec

Na konci té povídky od Ivana Rastislava Střežovského se zjevuje,
že ten největší hajzl vesnice se směje nejvíc.
Je to dobrá povídka. Ten konec je jak ze života.

#4087

sám si tvořím svůj svět
nevyznám se v něm

mám chtít po jiných
aby mě v něm vedli

#4086

slavnostní pětiverší

slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší

#4085

obloha byla modrá
nezvykle modrá na tuto hodinu
ale nešť
teplý pivo od Urbanů to všechno srovnalo

#4084

už letí
už se snáší
níž a níž
do vlasů
sedají
cupují látku na kalhotách
trhají kůži
drápky zaťaté do masa

múzy
ty mrchy
už zase hnízdí

#4083

mizí jeden po druhém
jejich místa však zůstávaji
ty temné stíny hrající vrhcáby
se strašlivě hádají

#4082

a: je to fulminantní
opravdu fulminantní

b: je to flagrantní
opravdu flagrantní

c: je to impertinentní
opravdu impertinentní

a tak tam ti tři stáli
a přeřvávali se
než je stará Blažková polila vodou od brambor

#4081

bolest přichází a odchází
jako vlny umírající v písku pláže u mých nohou
pokusit se vydechnout
zadržet dech
zabít je všechny
jediným úderem malíkové hrany

#4080

teprve když se onu myšlenku
pokusím uvěznit do slov vidím
jak těžký žalář jsem
pro tak drobného ptáčka utvořil