nic naplat
každá čokoláda má svůj první i druhý konec
i ta sebedražší
i ta dubajská
i tenhleten Nougat au choix
#4251
máš oči blankytné
s malými plachetnicemi uvnitř
když chodíš po přístavním molu
říkáš že vidíš zítra
lodě s nákladem papoušků
lodě se vzácnými dřevy
že vidíš zítřek
lodě které teprv vyplují
#4250
vezmi mě za ruku
vezmi mě za ruku
tak nebraň se
co ti to pro jednou udělá
#4249
v šílené době
udělat něco šíleného
to by dávalo smysl
možná je to málo
chtít víc
než má ten druhý
otevřít knihu
na bílé stránce
komu se to poštěstí
cvrčení cikád
jaký další důkaz oteplování
byste chtěli
#4248
Večer u televize
Scéna : Obývací pokoj
Postavy : Žehlička, Prkno, Manželka, Láhev piva
Žehlička (žehlí si) : Pšššš… pšššš… mám pořád práci.
Prkno (stojí) : A já? Já prostě stojím. Celý život stojím.
Manželka (mlčí) :
Láhev piva (leží) : Ještě jeden lok a budu úplně vypitá.
Televize (zrní) : s sss ssssssss ssss sss
Konec hry
#4247
letadlo přistálo
čekání nekončí
36.000 stop
tak vysoko jsi byla
#4246
hádá si léta
podle zrcadla –
říkají vnoučata
*
na zastávce
jen na jediné z žen
rudé květy vlčích máků
*
silnice do A.
jako každé všední ráno
vede na západ
*
moje pantofle
každá špičku jinam
něco se děje
*
výtah pro pět
počítám do desíti
zrcadlo na stěně
#4245
z ohrady se ozývá
zoufalé bečení
je to soused?
je to sousedka?
nebo snad ta jejich
zpropadená ovce?
#4244
pozdní odpoledne
kočka si hraje s myší –
fandím
*
večer
kombajny se vrací
uvnitř ticho
*
haj ku ku ku ku
ku kač ka ku ká ku ku
chyt la ku kav ku
*
Plný regál poezie
ale nic mi není dost dobré.
Hele, Hruška!
*
Jedna láhev vína
a vydá za celou společnost.
Kde všichni jsou?
#4243
když se nakonec zhasnou svíčky
a vyvane vůně kadidla
vrátí se jako malarická horečka zpět vlna únavy
opatrně dobarvená prchavou nadějí
že všechno to houpání v bocích
jarmareční vyvolávání
a tlučení do obřadních bubínků
nebylo nakonec zbytečné