báseň,
ta by měla vždycky mít
možnost k úniku

projdeš zlatou branou dne
roztažené ruce přináší vítr
vlasy vlající zpět
jednou nohou zůstáváš ve včerejšku
barvu má modrou

všichni odešli
hladím se po rukou
objímám si nohy
potřebuji blízkost
teplá ruka zahřívá studenou
tak kde jsi…?

Les matines dévoirantes

Ráno, v posteli, mi řekneš –
udělej mi to.
Může být něco nechutnějšího
než si to udělat?

bratignac

Vrtačka s přírazem?
Ne. Zase souloží.
*
můj svět
můj svět je úplně reálný
jen ho nikdo nevidí
*
Víc pokory
a hned se zjistí,
že to není samo sebou –
že žiju.
*
Prý tajemství.
Ale kdo ho prozradí?
Kdo bude tentokrát ta svině?

pravidla vody

nikdy se nevynoříme současně
ten první vždycky vidí
jak se druhý topí