#3268

tvoje jméno
píšu ho na lampion štěstí
pomalu stoupá
přes zčernalé stromy
komu
dnes zapálíš
to co zbylo

#3267

Dřevěná zvonkohra se rozehrála.
Ptáci jeden po druhém tichnou.
Jsou hlášeny prudké bouře.
Těhotenské šaty na šňůře
se nadouvají jako plachty galeony.

#3266

mrakodrap až do nebe
stojím na ulici
vybírám očima šedivé bloky bytů
pokládám je do malých betonových zahrad
přede mnou tiše roste město
a v něm samí neznámí lidé

#3265

Bílá vlajka s rudým sluncem,
tichá pláž.
Snad skutečnost.

*

Muž vedle
voní santálem
a nemá šafránové dhótí!

*

I křeslo
na kterém nikdo nesedal
sešlo věkem. Stojím.

*

Zacpávám si uši,
abych neslyšel.
Hlas kukačky.

*

Tráva se prohnula
mými kroky.
Dnes jsem první.

*

Včera nevoněly
dnes ano.
Lípy u školy.

#3264

tvou postel
z piety
nezastýlám
po půlnoci se
tisknu k důlkům
vyleženým
v moři pěny
zčeřených prostěradel
tak nenadále

#3263

ta planá růže z tvého snu
teď je z ní u cesty už celý keř
natahuje k tobě ruce
ty se u ní pokaždé zastavíš

#3262

Říkáš: „V květu hořce je jistě Bůh.
Ve stonku divokého kmínu je jistě Bůh.
V tetřevu v tokaništi, jistě sídlí Bůh.“
Proč neřekneš: „Ty jsi jistě bohaplný.“ ?

#3261

Poslouchám moře,
když tu nejsi.
Má podobný hlas.
Tady, na tom bílém kameni,
jsi slyšet nejlépe.
Teď se k tobě přidává
pár bouřňáků.
Trajekt z Bjötelli má zpoždění.

#3259

Bílé mraky
dnes zde a zítra tam.
Teď k Dlouhým horám míří; žádný spěch.
Člověk – Okeji-Oku, soupeří s nimi.
Než vážka křídlem mávne, tak ztratí dech.