Štítek Vzdušné zámky

Dnes slzí psům očia morda skoro žhne. Stuhou bílouobvážu srdce. A vytesám do kamene.Byl jsem tu. I ona tu byla. Do kamene dvě, čísi, ruce.Kdo je odtrhne? Tuláckou hůl.Jako tečku na znamení. Na znamení čeho. Krav telení. Blízkosti blízké až…

A já jsem ten sníhcelou ji pokrývám. Tlačím ji k zemijak rosničku pod kámen. Hejno vlasých havranů krouží kolem.Zem se prohýbátou touhou. Jelení skok,dva se kácí k zemi. Pak povolujea rozvírá se těžcejako skála, když skále odpovídá. Malá smrt, sotva…

Popisuji obraz –nahoře je slunce,napravo lesa pod ním rybník. Tady mlázív něm nějací lidé. Rákosí šustíi letní větřík pofukuje.U lesa panáčkuje zajíc. Znovu prohlížím obraz,nezapomněl jsem na nic. Potom obraz mažu.Dívám se na prázdný rám.Opravdu. Teď už nic nechybí.

V té básni bylo cosi o mořislova jsem zapomněl.Ale křik racků a šumění vln,křídla ptáků hnětoucích vzduchstále vrhají stíny na stěnu pokoje.

Zátiší s holubicí Sloni na pavoučích noháchvodopády hodinek vsakujících se do pouště.Těla vojáků, jejichž kabátydávno nejsou bílé.Všude písek, prach a krvelačné slunce. Na obzoru studna s rumpálema nad ní,zavěšena na silonové punčoše barové tanečnice,holubička až odkudsi z Guerniky.

Obraz s krajinkou Zastavili jsme sevprostřed obrazu.Vytrvale sněží.Pár kroků od chalupy.Umrzneme. Vrány z keře vlevonedoletí na věž vpravo.Voda z pod ledu nevyteče.Bach nikdy nic nedopíše. A ovoce v zátiší s křepelkamizačíná pomalu hnít.

Jelen Otevřel jsem ti hrdloa v hrdle tomaž na krajiduše byla bílástříbřitou září svítila. Tehdy za teboujelen se objevila též celý do stříbra zářil. A tu duši chtěla moji práci mařil.Abych dal ti ji zpětduši tvou i mou. Tu utrhnul…

je denslunko se poflakuje po oblozešaty červenýšaty žlutýa teď má šaty zelenýpořád by někam chodilojednou se mi vecpe do očípodruhé se koukne do nosupak do ložnice zprůsvitní ti šaty klíčovou dírkouuž zase někam běží a já se ještě ani nedokouk

Vidíš ten kopec na horizontu?Odsud až tam vede vozová cesta.Vidíš?Tam, napravo od lánu žita. Za ním je malá studánka. Ve stínua s ledovou vodou. Je tam.Ptáš se, jak to vím?To nevím.

… když se čas‌‌znovu rozešel, rozpadla se skála‌‌rozpadly se kameny‌‌rozpadnul se štěrk‌‌rozpadnul se písek‌‌a červený prach odvál vítr.‌‌ Ptáci, ti ptáci,‌‌na tenkých nitích…