Štítek Vzdušné zámky

Dnes je tak smutné ráno, pravda.Však kdo by vzpomínal na smutné ráno,když může vzpomínatna smutný včerejšek.Ach, tak krásně smutný.

Byly tam těhotné ženydo půl těla ve vodě.I připlouvaly k nim rybya dotýkaly se jejich břich.Připlouvaly ke zpovědia dotýkaly se.Každý rybí hřích, byl jim pak odpuštěn. A já stál na břehuhrál na flétnu,kteroužto kdosi do křoví pohodil.

Napsal bych báseň, která by začínala – Čichaje k ikebaně – a pokračovala dál v pomalém tempu. Však mohu? Vždyť tento začátek básně použil Mistr W. i Mistr C. Napíšu tedy– Žvýkaje ikebanu –však, nestane se zhola nic.Nikdo se nediví,nikdo…

Z knihy Bhút Až když se Al-Mejchzačal přiklánět ke karmínovému slunci,vlevo od sebe odkládali jawanamby,aby se mohli napít. Teprve tehdy totiž,bylo Koryto volnéa oni mohli sestoupit. Princezna Lamere: Tradice rodu Bhút.

Z knihy Bhút Jejich ústa se otvírala,občas bylo slyšet zamumlání,šedivý výkřik. Hrstmi slovobsypávali svá srdce jako štěrkem.V probdělých nocíchjim oči jiskřily štěstím. Princezna Lamere: Tradice rodu Bhút.

Dál už nic. Do vody vbodená křídla albatrosůa přímka obzorutvoří kříž. Bílý pomník všem,kteří tvrdili,že dál něco je.

ze strání sype se snovánína špendlících křídla můrekbílé tečky mochomůreksytá barva tužedaněk za noc můžemůže múza mezi prstyvsáknout v košík na langustypo okraj kraje krájenésuchou skývou svěcenémůže a nebo nequaesumus, Domine

Která chtěla byproutkem být dotknuta,listím posypána? Ta co sedí na lavicita stařena,když Září se chýlí ke koncia vody ve splavu je půl. Ta s jablky místo vlasů,s tvářemi od větruse vzpomínkou na první seno.Ach stařičké Léto, se souškami místo prstů.…

Odlet z Lábuku „Buď sbohem“, říkám ti,„poslední vzducholoď odlétá.“a tebe, pomyslím si,zítra sprzní divoši.Škoda. Stevardka ve vzducholodimá růžovou uniformus drobnými knoflíčky. Všechno zde,má barvu žvýkaček LulaKuba.Každý se usmívá.

U altánu bílého jako vlna,bílého jako sníh. Porostlého červenými listy přísavníku,zarostlého travou. Prvně tam, dala jsi mi pítvína bílého. Vína červeného. Smutno je mi.Po horkosti tvojí i jeho. Opadal přísavníki zlato z očí. Altán kostřavou zarostlýmá spíš dnes barvu sivou.