Štítek Vzdušné zámky

Povídali jsme sia zatím muž u vedlejšího stolku,vykouřil doutník.Bylo pozdě večer a přišel podzim. Já jsem opadala zlatavá záře listízačala vstupovatdo oken tvého města.

Je svátek svatého Martinaa na sklizených políchpodruhé urodilo se.Bílého je nemálo. Na prostřený stůlkaždému husu nesoua  nejnuznějšími sklenku vína. Kůň, podkovou zatloukádo země zapomenutí křivda selky deroulevou rukou peří. Dobře aby se spalo.A odpuštěno bylochudých všech našich vin.

Prsíčka, jako sněžné koroptveschoulené mezi rameny. A lovci blízko,psi štěkají u Magdaleny. Ať smění,kůzlátka malá. Šťastná je barva zelenánaděje a zapomnění. Šťastná je březová větevna které listí není. Koroptev za loňský lísteka studánka očí za dva. Smutná Magdalenkalovcům do cesty.…

Dotknout se očima ženya  nemít navždycky ten strach,že neopatrným pohledemrozbiju ji v půli.Zatím štěkají psovélační po kořistiale zítrasnad jen pohladit po hlavěAzore lehnia onna granátová jablíčka pohlédne,zívne.Olízne kožichumazaný včerejškemu svatého Antoníčka. Nadarmo vítrse proplétá mezi plaňkaminikdo ho neslyšía kdo by…

Listí jako filigránynebo zlaté krajky na kalhotkách.Šumění čím dál míňa větru, čím dál víc.Do prázdných větvízamotal se papírový drak.Místo lístečků,to aby se bříza nehanbilanež ji zas přikryje sníh.

Vesluji uprostřed jezerajen jedním veslemaž do večera. Vyrytý kruhse podobájeřabině. Nebo tvým myšlenkám.

Žitím opálenájako cikánka,ke zdi přitisknutá, prohnutá v boku, poštovní koráb. Zeptala se – „Chlapče.“Dávno, jsem znal svou odpověď. * Měla jsem ho ráda,i když na mě křičel.Když ale vytáh nůž,to jsem už utekla. Pak si na něj číhli bráchové.Prej, už…

Kéž bys mě pohladil,mezi stehnamajak jsem tam zraněná.Rozpůlená v půli.Ty umíš zahojitto moje zranění,medem; jak plní včely úly.Ty to umíš.I ve dne.I v okně na ulici. Když havran je na polici,i tehdy mezi stehnamaléčit mě umíš.

Su Kung jednou řekl –Podejte mi deštník a tykev.Když mu ji podaliSu Kung se postavil,v jedné ruce deštníka v druhé tykeva stál tak až do večera.Večer se posadil a řekl –To je začátek. Jeho žáci užasli.

V ulicích potkávám chodce, myslím, že úplně cizí.A přece. Nadzvedají klobouky,usmívají se, zdraví. Znám je? A odkud? Ta blondýna s plnovousem. Jak si mě prohlíží Mlsně se olízla.A znovu.