Štítek Vzdušné zámky

Nimi Tebe, který nemáš jméno,jsem se zeptal:„Kdo jsi?“ Odpověděls:„Skáču ze stébla na stéblo,dech tvořímu všech úst.Dávám křídlavšemu na obloze.“ Odpověděls dále: „Nemám jméno.“ Dal jsem ti jméno.

Kipu Není to místo, je to čas. Nechtěl jsem,aby se ho někdo dotýkal. Proto jsem mlčel.Ale ty, našlas ho sama.Tak, jako se hledají lanýže. Teď máš klíč.Já bolest. Blíží se noca tamta hvězda je zámek.

Koskettaa Ve spánku do mneotiskuješ svůj prst. Když se probudím,vím, že se cosi stalo. Ptám se: „Víš, co se stalo?“Pokrčíš rameny.

Ten po levici Psáno v Genezis –Budete je mít všechny.A já jim nevěřil.Však jich bylo jako šafránu.Paťatých i kulhavých.Jen jedna měla oči pro mě.Jediná. S pozemkem Venušinýma prdelí ze zlata.Říkala si Kleopatra. Ten po pravici Dvěma tahy,možná třemi,jsem náčrtnul ikonua…

Nezapomeň bijí do sna Nezapomeň bijí hosta Nezapomeň však víš koho Nezapomeň je tak mlhavo I kříže tamz mlhy v mlze Nezapomeňjak ses drze do zlata, doma, narodil

Aenvågenlisk Do přístavu jdupo mokrých kamenech.Šeď podobná obloze. U mola se houpajílodě s lomenými boky. Plesknutí plachty. Hlas opilce. Půlnoční slunce omylo inkognito vlnolam.

První knihaDruhá knihaTřetí kniha Jejich obálky pokreslené loděmi, parními stroji, motýly se smaragdovými křídly se táhnou za obzor.

… neboť je srpen Tak jako lomikámenjsem zaťatý do kamení,krušený horkem. A ty? Na stužcepo dvou, křepelky navlečené,leháš si do krvavého peří. Vodní buvoli,lámou se do dveří.Zveš je dál, neboť je srpen.

Jeřábi z papíruse vznáší nad tvou postýlkou. Nechceš spát a mluvíš cizím jazykem.Říkáš – PTÁK