#2597
Liška, která mu seděla na klínězvedla hlavu a poslouchala,zda-li Na seřazovacím nádraží houkal vlak.
Liška, která mu seděla na klínězvedla hlavu a poslouchala,zda-li Na seřazovacím nádraží houkal vlak.
Kolem třetí ránose začínají ozývat první ptáci.Vím to. Dnes mi totiž vykřičeli dlouhou noc z očí.
/Jak ví, kudy dojít tam, kde jsou očekáváni?/ Město, kterým procházím, je z papíru.Tramvaje, jako krabičky od sirek,jezdí podél hořící řeky.Je večer, nebo se mi jen stýská? Lidé v tramvajích přestávají mluvit,jeden po druhém hledí na mě.Snad je to tím,…
Tak co jsem měl dělat s ptáky,kteří posedávali ve větvích stromů? Zatleskal jsem a oni slétli do trávy.I tam se však smáli a radostně plácali křídly.
Pamatuji si,jak se mi po dlouhé plavbě,dělalo zle, když jsem viděl loď. Pamatuji si,jak jsem po dlouhé době,toužil stát na palubě lodi. Říkám to jen tobě,jen proto mohu toužit.
Čekám na tebe,až si půjdeš lehnout.Lampa mi svítí do očía na stropě je Město.*Když zapraskají parkety,ohlédnu se.To jen jeden krok zůstal tam,kudy jsi včera šla.*Maják na vzdáleném ostrově.Racci posedávají všude okolo.Jejich křik plaší vše živé.Vlny mi sahají na kliky od…
L’Arc Byla tma.Pod klenbou se lámalnepevný hlas starého muže jenž zpíval Žalm. Nebylo Slunce, nebyly Hvězdy,ani Měsíc nebyl.Muž dozpíval a drobné echo stále poletovalo prostorem. Byl den První.Začínal se formovat Čas.Počátek byl středem muže, byl jsem počátkem.
Takový krásný dena na obloze ani mráčku.Možná, že někde přece jen prší.Rozhodně však ne v této básni. Mám rád, když těžké mraky rozpijí inkoust a popsaný papír vtéká do kanálů.
Královna Jako na váze,těžiště zaklesnuté v břitu hranolu. Slovoa páka se vychýlí,stavba se řítí k zemi. Z jeviště odchází šašek,královna zůstává se svým sermónem.Za kulisami jsou slyšet rolničky.a suflér si vyzouvá dřeváky.
sfouknu svíčku fuusvět zmizís ním i tysnad jen blechy zůstanousnad jen ty