#2587
Pamatuji si,jak se mi po dlouhé plavbě,dělalo zle, když jsem viděl loď. Pamatuji si,jak jsem po dlouhé době,toužil stát na palubě lodi. Říkám to jen tobě,jen proto mohu toužit.
Pamatuji si,jak se mi po dlouhé plavbě,dělalo zle, když jsem viděl loď. Pamatuji si,jak jsem po dlouhé době,toužil stát na palubě lodi. Říkám to jen tobě,jen proto mohu toužit.
Čekám na tebe,až si půjdeš lehnout.Lampa mi svítí do očía na stropě je Město.*Když zapraskají parkety,ohlédnu se.To jen jeden krok zůstal tam,kudy jsi včera šla.*Maják na vzdáleném ostrově.Racci posedávají všude okolo.Jejich křik plaší vše živé.Vlny mi sahají na kliky od…
L’Arc Byla tma.Pod klenbou se lámalnepevný hlas starého muže jenž zpíval Žalm. Nebylo Slunce, nebyly Hvězdy,ani Měsíc nebyl.Muž dozpíval a drobné echo stále poletovalo prostorem. Byl den První.Začínal se formovat Čas.Počátek byl středem muže, byl jsem počátkem.
Takový krásný dena na obloze ani mráčku.Možná, že někde přece jen prší.Rozhodně však ne v této básni. Mám rád, když těžké mraky rozpijí inkoust a popsaný papír vtéká do kanálů.
Královna Jako na váze,těžiště zaklesnuté v břitu hranolu. Slovoa páka se vychýlí,stavba se řítí k zemi. Z jeviště odchází šašek,královna zůstává se svým sermónem.Za kulisami jsou slyšet rolničky.a suflér si vyzouvá dřeváky.
sfouknu svíčku fuusvět zmizís ním i tysnad jen blechy zůstanousnad jen ty
Dělej to tak a tak,řekli mi malí ptácia velcí ptácia zpěvaví ptáci. A já to dělal tak a taka nevzlétl ani o píď.
Jako kouř,nebo obláček vodní párynáhle zmizíš. A je to škoda,neboť mohli jsme si povídat skoro do rána. V kapse mám totižkrabičku cigaretdosud nenačatou. A slov tolik,že by je ani Šlomo,všechna, za celou noc, neužil.
dopisy v poštovní schránce potichu zpívají některé slaběji jiné si poletují jako ptáčci v kleci
Jako by právěna té lodina tom kouři na té lodina tom kouři na té lodi, jež se právě potápí,jako by právě na něm nějak záleželo.