Štítek Vzdušné zámky

Iluzionista Zdálo se,           jako by na mne   pomrkával kníry. Ale byl to jen klam.

stín, ještě od loňskaukrytý v listu už padá další a prvnísotva bledne

V bordelu Někdo za stěnou vzdychá.Pořád hlasitěji. Teď to přestalo.A znovu. Vrže postel. Scházím po schodechkolem baru.Dveře s neony se tiše zavřely.Venku je tma a zima.

Jsi zoufalý, jsi zoufalý.Každý mi říká,jen zahlédne můj obličej:„Jsi zoufalý.“ I pouliční lampa to opakuje. Svítí mi při tom baterkou do obličeje.

Přijíždí na konečnoupak na chvíli usne.Hosté vystoupí a nastoupí.Mezitím mrak se schová za březový hájek.Jiskry zas vyšlehnouz promrzlého pantografu.Rozběhne se.

Až se budou vracetnebudou stačit rakve. Řekl mi stařecna břehu řeky. Chytal ryby tamodkud nebylo vidětna začátek.

Pozorování Měsíce Doprovázím tě do pokoje,doprovázíš mě do pokoje. Když spím,utápíš svůj žalv nedopité lahvi.Odrážíš se na hladině,tvůj svit propadá vodními travami ke dnu.

Z těch dvou obrovských dubů, které vyvrátil včerejší vichrpostavím velkou loď. S třemi, možná pěti plachtami.Odpluji daleko, až buhvíkama nikdo mě nenajde. Z dálky slyším zvon. Údery na kolejnicisvolávají k večeři.

Procházel jsem domem    a pojmenovával pravdu.      Tady je knihovna,         tady kalamář.   Kapající kohoutek ve dřezu.  Pes mi rozkousal botu     a pod skříní leží past na myši.     Zase prší…

Prší do studánek.Děti  kolem očímají šmouhy od zítřka. Jak lehce dá se říct –Popokatepetl.Jdi jinam, tebe jsem nikdy neznal.