Svoje záležitosti nechal přede dveřmi.
Tam na ně viděl, tam tolik nepáchly.
Obul si bílé pantofle (pro tuto chvíli).
Začal krájet sny na malé kousky.
Svoje záležitosti nechal přede dveřmi.
Tam na ně viděl, tam tolik nepáchly.
Obul si bílé pantofle (pro tuto chvíli).
Začal krájet sny na malé kousky.
povedem se za ruce…
… tak, jak jsme – po záruce
park v Aihonnene
četl jsem si v knize,
když prošel stín, možná dva
otočila se stránka
poslední list
pozoruji to každé jaro
naše chůze se stává rozvážnější
připodobňuje se rotaci Země
letu černého motýla
děvčátka před školou
chichotají se
dívají jeho směrem
smích na schodech zní
jako rozsypané stříbro
přijde letní noc
a jeden druhého budeme na svých lehátcích ovívat
těsně nad ránem
když se ochladí
vstaneme a dojdeme se napít vody
setřít pot před začátkem dne
naplněného příliš horkým sluncem
Dlouhovláska si dala pod nos kaligrafický štětec
a tvářila se, že je muž.
Myslím, že jsem hystericky křičel.
Chtěl jsem se k Dlouhovlásce přitulit.
BigFella byla rychlejší a olízla jí krk.
v rozpacích vyprávěla mi
jak doma bili ji
šeď z ní padala na lavičku
na trávu kolem
všechno bylo z olova
každým slovem stávala se bělejší
zrovna teď,
když se mi tu zalíbilo
začínám stárnout
začínám cítit svůj vlastní pot