nechal bych ho stát tak jak je
však každý úsvitem
chytá do své náruče příliš mnoho světla
otočím ho k sobě čelem
bude mi vyprávět
rozdělí se o to
čeho má nadbytek
dopadne na mne jeho zář

Úsměvy

Úsměv jak ze žurnálu. Anděl na kenotafu.
*
Teď se usmála. Důvod neznám.
*
Setkaly se na stejné tváři. Stín vážky a můj úsměv.

chtěl jsem říct že
právě se odehrává
cosi úžasného

jen se znovu potáhneš umělým sametem
když se tě zeptám
zavřeš se před očima jako kniha
jako skořápka ořechu vystavená nadměrnému tlaku se
znovu o něco zpevníš