vržou
vržou
vržou
dřevění ptáci
(není to na báseň málo?)
křídlo o křídlo
sečítají čas
#3718
Mrholí, když pohlédnu do polí.
Prší, když otevřu modré dveře,
dveře zpátky domů.
Nepřicházíš, nepřestává,
čas se znenadání zastavil.
#3717
jsem starý
a přesto
holí tě praštím do koulí
jestli mi to jednou řekneš
jsem starý
a vím to
#3716
„Tolik knih napsaných o válce
a přece,“ povzdechla si Smrt,
„ji chtějí znovu prožít.“
I začala si prozpěvovat
a znělo to jako rachot zbraní.
Jako řev zabíjených lidí.
#3715
Tvoje jméno je Eze Nwanyi.
To znamená:
Ta, kterou nemohu vystát.
Ta, bez které nemohu žít.
#3714
Největší je O‘-o-to.
Nejmenší je M’b-o-ni.
Největší švihák je ale Bb-a-li.
Dvěma prsty vrtí stříbrnou hůlkou
a dlouhé chlupy z nosu
má obtočené kolem pasu.
#3713
Jdu tam
Tráva se ohýbá tam.
Óooooo
*
Každý je jiný.
Každý den je jiný.
Óooooo
*
On je veliký.
Mnohem vyšší než já.
Óooooo
#3712
moje milá nemilá
dneska sedí až
na konci přímky
hojdá tam nohama
#3711
noční chvilka
sbírka židlí z kuželkárny
poskakuje po náměstí
u morového sloupu
řvou opilci z Poslední hospody
ale to ticho zase
až to všechno skončí
#3710
Jednou jsem se zeptal Dlouhovlásky:
„Vstoupím-li do tebe,
kam mě dovedeš?“
Neodpověděla.