Kostelík kdesi
Ani minjan nás není
Večeře Páně
Zapnul přijímač.
Chtěl bych si povídat,
dávají hokej.
Přišla návštěva
Barák plný řečí
Není úniku
kuřák dýmky
je dávno pryč
je pořád zde
třetí venčení
poprvé od jara
hledám čelovku
Kostelík kdesi
Ani minjan nás není
Večeře Páně
Zapnul přijímač.
Chtěl bych si povídat,
dávají hokej.
Přišla návštěva
Barák plný řečí
Není úniku
kuřák dýmky
je dávno pryč
je pořád zde
třetí venčení
poprvé od jara
hledám čelovku
na louce
kde to nečekám
blýskavá vážka
údolí
kam se hnu
ještěrky
otevřu okno
obloha plná hvězd
pole voní
Pořád na stejném místě
Nenudíš se
Polárko?
jdu a jdu
prší a prší
cíl kdo ví kde
ohó,
stačilo by zvolat Mistr jde
a bylo by ticho
jako v kostele
teď ministrant, nešika jeden,
kopnul do tintinabula
Mistr se škrábe na břiše
mít stejné slovo pro včera dnes i zítra
Artěk
černé oči
dětská tvář přitisknutá na okno autobusu
dětské tváře v táboře Artěk
dětské tváře
Mistr Wu řekl
zlatá linka kincugi
dá se přehlédnout
rychlým pohledem
otevřu dveře
a hned je jí všude plno
vůně deště
„Myslím si,“
říkají mnozí,
„že mne opustila Múza.“
Ale tak to není.
To jen pro ten okamžik,
bylo všechno řečeno.
Pak nezbývá,
než jít do rozkvetlého sadu
a nebo mlčet.
bílý kocour
prázdná čtvrtka papíru
začalo sněžit
schne. vysychá.
listí na větvích
vyvrácené třešně
Kocour se zvedl
a vešel do světla.