Když je tak lehké otevřít okno,
proč je tak těžké otevřít srdce?
Je to tím, že je schované pod kůží?
#3758
úplňek
noční pták si
krátí cestu
místní přeháňky
předpověd počasí
zase až na zítra
Vzkaz v lahvi
Zase nečitelný
Házím ji zpět
Závory dole,
koleje chybí.
V dálce slyšet vlak.
#3757
Měsíc
se na chvíli rozevře.
Tak jako ty.
Neslyšně vydechneš.
Rozevře rty.
#3756
Karel
myslel sem
že sme si ňák podobní
pak mně řekli
že je to jinak
řídím se tim
ti tam sou jiní
tomu rozumim
sou jiní
#3755
Na růžový lístek Post-Itu mám napsat vzkaz,
prý příštím generacím.
Nakonec ho nechám prázdný.
Vždyť je to vlastně jedno.
#3754
Jak někdo z leknutí, si náhle vzpomene,
tak já,
náhle zapomenu.
Ale na co?
Nemůžu si vzpomenout.
Nemůžu si vzpomenout na co bych ještě mohl zapomenout.
#3753
Modrý úplněk
sleduji oblouk měsíce
zatímco spíš
přesunul se po elipse od muškátů k azalkám
chvíli schovaný za klikou od balkonu
dává vydechnout nočnímu bdění
pod dekou nahmátnu svůj žalud
otírám se o tvé sny jako plachý frotér
kolem domu projde vracející se chodec
v jeho krocích neslyšíš moje vyvrcholení
než se vrátím z koupelny
měsíc je v lobelkách
chomáče rajčího peří modře září
#3752
dnes jsem si všimnul drobné změny
začínájí opadat lípy
začínám být nejistý
#3751
Zpráva, kterou jsi poslal,
je nečitelná.
Když se však stočím do polohy dítěte,
mohu přečíst dvě písmena – V a K.
Pak se mi oči zalijí slzami.
#3750
mlčíme
jako ti kteří jsou spolu čtyřicet let
je to strašné