„Lidé nemají rádi úkazy,“ řekla Dlouhovláska, „které je přesahují.“
Třeba slunce, déšť a… komáry.
#3798
slzy na kostelní lavici
velké rozhodnutí
*
Svatba.
Kdo komu žehná?
Oni nám, my jim, nebo on všem?
*
návštěva kláštera
moje představy zůstaly…
…kdo ví kde
*
čekáme na úsvit
každý jindy
každý jinde
#3797
Neznámou řečí
se hádají muž a žena.
Když hádka utichne
pochopím:
je to vyznání plné touhy.
/obrázek AI/
#3796
Prosím tě, neotálej.
Vkliň se do mě.
Do praskliny ve mně pronikni.
Tak, jako když každá noc byla příliš krátká.
Jako když se slunce, jak jestřáb, vrhalo do středu dne.
Na nic nečekej.
Rozpoutej ve mně písečnou bouři.
Jako poprvé, když jsi promluvil.
#3795
Dlouhovláska se jedné
zvlášť tmavé noci zeptala:
„Co je mezi mým nádechem a výdechem? Je tam Smrt?“
#3794
Teď je teď.
Teď není potom.
Teď není tehdy.
Teď je teď.
Teď.
#3793
Přivřeš oči,
hvězdy zhasnou.
Otevřeš je,
je den.
It’s easy 😀
#3792
prázdnými dlaněmi
kreslím kruh Enza
naberu podvečer
/obrázek AI/
#3791
Do koše letí
další zmačkaný papír.
Ahoj, (táto (?)(!))
#3790
Pohádka O rybáři
„Chtěl bych“,
řekl.