O rose

Byla srdcem, jenž s nádechem se chvěje ve Tvé dlani.
Láskou byla, dávající smysl umírání.
Touha, která v kleci musí žít.
Duha, co chce zase bílou být.
Kapka vody, sluncem rozzářená.
Vodní pára, nepatřená.
Není.

Poeta

Vpíjel se do tváří,
žil mezi budhisty.

Na rozích postával,
hledal svět pod listy.

Se slovy bez smyslů,
hrál party šachistů.

Štětcem byl kopisty.

Stý mezi statisty…

Osm písmen

Osm písmen,
co mi půlnoc diktovala.
Hledím na ně po sté.

„Chybíš mi“,

cizí rukou na papíře.
Vyznání tak prosté.

Dlouhá zima

Prázdná jsou místečka
v korunách ořechů.

Šedá je běloba
dlouhé zimy.

Znovu bych ve větvích skrývat se chtěl,
loučit se s přítelem prvními stíny.

Červánková kolíbačka

Kvůli tobě koupu se
v lístcích vlčích máků.
Jen pro tebe vyšívám
stříbrem krajky mraků.
A když chci ti ukázat,
jak být hvězdám blíž.
Kouknu do tvé postýlky
a vidím, že už spíš.

Smrákání na Rejvízu

Beraní krví je čára značená,
vedená přes prsy Černých Madon.

Pastýřka hvězd ve dřevě schovaná,
do cesty háže mi závoj.

Zpívánky

Spolu byli.
A pak leželi,
leželi ke spánku.

Sami byli.
Dvě chladné slzy,
slzy ve džbánku.

Hajej, nynej.
Dětem Smrtička brouká,
brouká zpívánku.

Svítání

Dechem obejmu tě.
Dechem vánku.
Pavím peřím dospaného spánku.

Jako zlaté listí
na tvůj polštář nasněžím.

Posel jitra
s ptačím dvojspřežím.

Zahřeju Ti ruce
zkřehlé od půlnočních snů.

Možná, že i dotknu se.
Tvých dřímajících rtů.