Jeřabiny

Vítr, má milá
rozčeřil tvůj klín.

Úzký proužek
jako úsvit na obraze.

A já chodec,
který přešel po provaze.

Na druhém konci
padám do jeřabin.

Fear

Jsi zde?

Slyším tvůj dech.

A ještě cizí, … vzdech.
V těch sněhobílých zdech.

Jsi.
    … zde.

Slova

Dnes mi už zůstala
jen slova bez přívlastků.
Ta barevná vsadil jsem
do ranní oblohy.

Na večer nad mořem,
když kroužil párek racků,
zbylo jen pouhé – ach.

Artista

Malý artista.
Usnul na laně.

Cípek Měsíce.
Padá mu ze dlaně.

Spí.
A kočka bdí.

Divíška

Tenkrát jsme byli spolu a řekla jsi –
proběhnem se po trati.
A my běželi a klopýtali vedle sebe.

Kosatcovou a Liliovou.
Až jsi měla náruč plnou květin.
Bylo to krásné a bylo to v červnu.

Měl jsem tě tak rád a od nádraží houkalo.
Odjela jsi a kytice zůstala mezi pražci.
Voněla po kosatcích a dehtu a tvých vlasech.

K jihu

A pak nebude už nic.
Než jak ptáci,
že poletíme k jihu.

A na nočním stolku
odloženou knihu
Hic sunt leones.

O Bohu

Na nebi blikají drobky tvarohu
a já přemýšlím o Bohu.

Jestli má rád tvaroh s chlebem
nebo raděj rohlík s medem.

Co nabízejí Na rohu.

V kostelíčku

Svatého Bartoloměje,
voda se z kropenek v zimě nevyleje.

V černých lavicích tiskneme se
na starých větvích kosi.

A pak ještě kdosi,
kdo nám ruce hřeje.

Tmavě modrá

měsíc se zavěsil
do sklenky Curaçaa
spadla řasa
zvonivě černá
jsme po uši
v modrém svitu
za úsvitu

Adam a Eva