Mnoho studní
jsi slzami zaplnila.
Řeky po okraj
byly plné Tvých vlasů.
Kde jsi,
kde jsi byla?
Že již nezajdeš
k nám na terasu.
Mnoho studní
jsi slzami zaplnila.
Řeky po okraj
byly plné Tvých vlasů.
Kde jsi,
kde jsi byla?
Že již nezajdeš
k nám na terasu.
Budu Tě velebit v každé době.
V koruně ořechu vítr šeptá,
ptáci v oblaku křičí.
Nelze říct víc?
Jen Amen,
snad
.
Na pelest usednul
motýl smrtihlávek.
Ještě dvakrát mávnul křídly
tak, jak to má být.
Zůstalo jen ticho.
Pouštěmi mě čtyřicet let vodíš,
abys mi pramen u cesty ukázal.
Jen o kamení stále zakopávám.
Teď už jen letmé pohlazení
jako když vánek vběhne na pole.
A všechna láska i květy na ní
byly jen kroužky na vodě.
Ještě pár stromů zpívá v dáli.
Stále pár lístků chvěje se.
Však song o věrném milování
skončil na černé klávese.
Je těžké ti po sedmasedmdesáté odpustit,
když jsem jen odleskem toho,
kdo tě opravdu miluje.
Po tváři louky
rosa se koulí.
Včera večer byla pannou
ráno koně po ní ženou.
Cípek oblohy nad kopcem,
žárem se stočil do půlměsíce.
Za ním pomalu dohořívají,
uhlíky nesplněných slibů.
Jsou tak podobné tvým očím.
Je-li Duch, obejmutí až k nedýchání,
obejmi mě.
Je-li Duch, pláčem co čistí rány,
rozplakej mě.
Je-li Duch, propastí, kde zastaven je čas,
chtěl bych věčně padat do ní, jak na mlátek padá klas.
Znovu jsem posunul židli,
abych uviděl východ slunce.
Už nebylo kam.