Zahnat tmu jsem chtěl,
však náhle bojím se více.
Že z tichého vosku svíce
shoří. Do němoty.
Dočesná
Vítr již dočesal
a listů pramálo,
vzpomínek na léto,
na větvích zůstalo.
Málo.
Vítr
Zdálo se mi, jakoby od východu,
zas vlahý vítr vál.
Tak do sádku jsem vyšel
a v mokrém listí stál.
Příliš často myslívám na Jaro.
Svátek lampionů
Když jsem slavil sám Svátek lampionů
Udělal jsem chybu,
když přátele své jsem nechal v zapomnění.
Dnes opil bych se,
však žádný z nich tu se mnou v žalu není.
Tak z hospůdky se v noci vracím sám
a pod hvězdami černé stromy objímám.
Příteli
Příteli, nohy mě bolí,
když klopýtám za tebou ze střepů poli.
Srdce moje však trpí mnohem víc,
v lánech loňských slunečnic.
Není
Není smutněji
než nedozrálá ostružina.
Není prázdněji
než sklenka a v ní kapka vína.
Není zoufaleji
než otec, který ztrácí syna.
O mrtvém dubu
Dnes jsem ho uviděl.
Na holé zemi ležel
a já tiše plakal.
On, tak široký v bocích.
V hlíně spal
a svoje účty jenom dřevem skládal.
Martin
Sypaná jsou pole křížem.
A bílá je na nich černá zem.
Po té zemi na koníku
jede Martin s tulákem.
I nepřestává,
pořád sněží.
Koník jede bez otěží.
Jeden s jedním člověkem.
Propouštění
Jedné dívce jejímž jsem otcem
Odcházíš,
po špičkách jako zloděj za soumraku.
Plné kapsy máš,
mých snů bez oblaků.
Zdi paláců ještě šeptají tvoje jméno.
Už se nevrátíš.
Nomen omen
Hádej kdo jsem?
Nomen omen.
Byl jsem kámen
i rudý plamen.
My dva jsme se viděli.
Včera, v pátek, v neděli.
Dnes jsem zas.
Co čas je čas.