měsíc se zavěsil
do sklenky Curaçaa
spadla řasa
zvonivě černá
jsme po uši
v modrém svitu
za úsvitu
Adam a Eva
Večeře
Zlatě sněží
na večeři
Páně; maně.
Ranní
Jen čtvero stop
táhne se travou.
Dvě stuhy na nebi
bíle si plavou.
A na konci
osiky list.
Jsem si jist,
že čekáš.
Babí léto
Teplý vítr zavál
jak mavnutí rukou v nedospánku.
A znovu listí prší
po mokré lidské duši.
Už jen krátce.
Na dva, tři vrabce.
D
Potřebuji tě!
Slyšíš?
Víc než si myslíš.
Držet tě za ruku.
Za zvuku.
Srdce.
Vím, že víš
o tom snu, jak se prolétneme.
Nad lesem tam a zpátky přes aleje.
Četl jsem v jemných náznacích,
přemety, že už zkoušíš ve mracích.
Jda přes Schodovou
a Lužánky do štatlu
Červených kuliček tisu
mám doma plnou mísu.
Schody Schodové se zubí
už slétají se supi.
Pod Špilberkem v dáli
se ve zlaté mlze válí,
cibule chrámu krále Václava.
Co má dva křížky doprava.
Září
Do vlasů chytá se,
bílé babí léto.
Září pro radost.
Janíčkovi
Za tmy jsem vstávala
hvězdičky dávala do tvejch očí.
Ach ty můj jedinej,
Janíčku rozmilej
proč voda, voděnka
šaty ti močí.
Voda je nemočí, kabátek bělí
by moje očička k hostině směly.
† 25.9.2017 Jan Tříska
Ocúny
Co ráno potkávám partu ocúnů.
Zapíchaných do záhonu
jak papírové růže na pouti.
Občas třesou se zimou.
A nazí v chladné prsti trpí.
Prý věří, že právě já je zahřeji.