Kola vlaků ťukajítatam, ..., tatam, ..., tatam, ...Chtěl bych s tebou jednou tančit dlouhé kroky valčíku.Dva vlaky jedoupo dvojích kolejích.Tatam, ..., tatam, ..., tatam, ...
#0362
Bílé květy třešní na zdi domků malují moře.A moře se bouří mládím a nadějí.
Až zapadne slunce, až zapadne slunce ..Zbarví se moře. Zbytkem nadějí.
#0361
Tak vážení,
skoro jsem to uhodnul. K dnešnímu dni jsem nadrásal 361 textů.
Začal jsem psát někdy v půlce roku 2015. Potom mi web chcípnul a já jsem se ztracenými texty přišel i o chuť něco dalšího psát. Po nějakém třičtvrtě roce jsem ale dal web zase dohromady no a píšu dál.
Největší hrůza je vymýšlet názvy textů. Nebaví mě to a často si říkám, že je to vlastně jedno. Dnes tedy padlo zásadní rozhodnutí. Začnu texty prostě číslovat a pokud mě napadne nějaký název, tak ho použiju uvnitř textu.
Mějte se fajn
Váš Damián
#0360
Mělas ve vlasech
sponu z bukovýho dřeva.
Kroucený hobliny vlepený do tetřeva.
Jako když duši si na plátky krájíš
a pořád zbejvá zbejvá zbejvá.
Až nakonec zůstane jen oko do tetřeva.
#0359
Bože, jsi můj Bůh.
A chválím tě málo.
Před chvílí začalo ráno.
Celou noc jsem Tě nechválil.
#0358
Ležíme vedle sebe
na šířku jednoho vlasu.
Ležíme podél sebe
na vzdálenost dvou lidských hlasů.
Taková zima leží mezi námi, až je to k nevíře.
#0357
Je to jak vypadený zub.
A celé tělo o tom ví.
Co bylo, je a bude
praská jak v žáru kamení.
Dopis panu Saigovi
Posílám dopis ctihodnému panu Saigovi
Rákosy šustí již
že zaniká v nich křik námořníků na lodích.
Další léto uteklo
a já sedím, všem na očích, v přístavu Kuširo.
Čas se mi krátí, více však peníze.
Po krčmách mohu spát do konce měsíce.
Dagmaře S.
Ulpíváš mi všude.
Jako špína za nehty.
A šmouhy na podlaze.
Obraz na obraze.
Jsi na ručnících.
I na chodnících.
Ležíš všude.
Ó, můj osude.
Na břehu Omitaky
Stojím na břehu řeky Omitaky
a z dálek slyším, jak vítr lodím tluče do ráhen.
Co večer vrací se rybáři domů
ženám přiváží dlaně ztvrdlé na kámen.