Chodníky jsou plné listí,
záplaty svědomí
ušlapaného k smrti.
Teď; paprsek vzlétnul
mezi stromy.
Jako naděje žlutý
a pořád letí.
Šípky
Valčík na rozloučenou
zachytil se v trní.
Kapka krve
mu tekla po rameni.
A tak,
jeden šípek spad;
do kamení.
Jeřabiny
Vítr, má milá
rozčeřil tvůj klín.
Úzký proužek
jako úsvit na obraze.
A já chodec,
který přešel po provaze.
Na druhém konci
padám do jeřabin.
Fear
Jsi zde?
Slyším tvůj dech.
A ještě cizí, … vzdech.
V těch sněhobílých zdech.
Jsi.
… zde.
Slova
Dnes mi už zůstala
jen slova bez přívlastků.
Ta barevná vsadil jsem
do ranní oblohy.
Na večer nad mořem,
když kroužil párek racků,
zbylo jen pouhé – ach.
Artista
Malý artista.
Usnul na laně.
Cípek Měsíce.
Padá mu ze dlaně.
Spí.
A kočka bdí.
Divíška
Tenkrát jsme byli spolu a řekla jsi –
proběhnem se po trati.
A my běželi a klopýtali vedle sebe.
Kosatcovou a Liliovou.
Až jsi měla náruč plnou květin.
Bylo to krásné a bylo to v červnu.
Měl jsem tě tak rád a od nádraží houkalo.
Odjela jsi a kytice zůstala mezi pražci.
Voněla po kosatcích a dehtu a tvých vlasech.
K jihu
A pak nebude už nic.
Než jak ptáci,
že poletíme k jihu.
A na nočním stolku
odloženou knihu
Hic sunt leones.
O Bohu
Na nebi blikají drobky tvarohu
a já přemýšlím o Bohu.
Jestli má rád tvaroh s chlebem
nebo raděj rohlík s medem.
Co nabízejí Na rohu.
V kostelíčku
Svatého Bartoloměje,
voda se z kropenek v zimě nevyleje.
V černých lavicích tiskneme se
na starých větvích kosi.
A pak ještě kdosi,
kdo nám ruce hřeje.