#0315

Koleje crčí

dva stříbrný čůrky.

Od pasu dolů

mám stažený půlky.

Jestli najdu tě

podle hlasu.

Ve vagóně.

Ostrava I


Ostravo, možná, že jsi krásná.
Proč však místo chlebem
vítáš mě rozmočeným uhlím?

Nechceš snad, abych se za tebou
s chvěním vracel?

Tak to jen pro tvůj rozmar
do tvých černých nocí čumím.

Lezecí stromy

Miluji stromy.
Zvlášť ty na které se dá vylézt.
Ještě možná rostou.
V dětských snech.

O tichu

Slyším ticho.
Jaké ticho máš na mysli?

Ticho co tichem jest
dřív než se rozmyslí,
že bude myšlenkou?

Nebo ticho to ticho před bouří,
které nad hlavou vranám zakrouží
a potom dosedne na zkrvavenou zem?

Tohle ticho o kterém říkáš si –
Raději čert si ho zase vem?

Čekání

Jsme nazí
vysvlečeni na kost.
A jako hosté v předpokoji
dole v zemi
čekáme na Věčnost.

Dlouhé stráně

Nad horou je mínus patnáct,
sněží.
Sem však stěží
světlo dopadne.

Svítání

Zahlédl jsem ten okamžik
kdy noc beze dna
měnila se v den.
Tehdy andělé přestali zpívat.

Ráno

Ve čtvercích oken
Ráno češe si vlasy.
Má zarudlé oči,
pláče asi.

Chtělo by pohladit.