Andělé v nebi
vyjedli ledničku.
Do noci sypali
úsměvy z rohlíčků.
Na baret padá Ti
vůně vanilky.
Z oblohy snáší se
stříbrné pralinky.
Andělé v nebi
vyjedli ledničku.
Do noci sypali
úsměvy z rohlíčků.
Na baret padá Ti
vůně vanilky.
Z oblohy snáší se
stříbrné pralinky.
Země o další krok jak blázen poskočí
a hrozen vína ve sklínce zahraje.
Valčík na rozloučenou dudy roztančí,
starý rok ve zlaté žito dozraje.
Bože dej, jak ty roky ostatní,
ten další, ať stejně dobrý je.
Snad lepší je jak blázen být
než o své touze navždy snít.
Básníci jsou vnitřně rozervaní jedinci.
Na Tvou rakev
sednul motýl.
S křídly
jak rozepjaté dlaně.
Z větve brhlík hledí na něj
značně nenažraně.
„Seru na ně, na ňáký dlaně“,
v letu brhlík píp. Otakárek chcíp.
Po rybí krvi,
zaschlé na dně starých kádí.
Po cukroví,
které máma v noci dopekla.
Smířením voní
a darováním.
Když se Boží láska
v dítě oblékla.
Den po dni,
maluješ na vodu.
Hodinu za hodinou,
ji svýma rukama mísíš.
Vře,
v řekách se bouří.
Praská,
tichem se láme.
Leknín jsi porodila.
Hle člověk – je dovoleno říct.
Té bez jména.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi lidem dobrá vůle.
Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis.
Mezi doušky čaje
z bylinky mateří.
Přichystám Ti,
Neznámý, večeři.
Popijem spolu a povíme si
jak to na tom světě jde.
Možná, že budou z nás
časem přátelé.
Až do noci vyjdeš, od nás ze dveří
z oblohy padat bude – Hvězdy pápěří.
Nepíše se mi to snadno. Stále však věřím, že tu základní potřebu – potřebu lásky, máme všichni stejnou.
† Paříž 13.11.2015
† Nice 14.07.2016
† Berlín 19.12.2017
† Istanbul 31.12.2017