Na fotografickou desku
kradeš mi duši.
A potom říkáš – Bože, jak tobě to sluší.
Proč jednou neřekneš – půjdeme s sebou.
#0384
Zamilovánka #1326
V tvém žáru puká skála
a tvůj mráz drobí kámen.
Jako Slunce budíš louky.
Jako Měsíc mi dáváš spát.
A my dva se potkali.
Na tom nejmenším nádraží světa.
#0383
Voda nám syčí pod nohama.
Vzpírá se krokům, jak koně za úsvitu.
Překročit čáru mezi ano a ne.
Korunou vlny stát se v okamžiku.
#0382
Žongluješ se slovy, miláčku.
Kamenná koule pro tebe znamená kámen.
Jednoho dne však dopadne na zem
a tvůj svět promění na sračku.
#0381
Ještě dva, tři kroky
a cesta bude u konce.
V zádveří zůstane z kabátu kupička sněhu.
A prošláplé stopy zmizelé v šeru.
Nastane čas se ptát.
Kolik větví jsem na cestách zlomil.
A kolik zlomených
svou vinou nedolomil.
Nastane čas se ptát.
#0380
Šel jsem domů a ptáci křičeli,
křičeli ptáci je Jaro.
Šel jsem domů a křičel jsem,
křičel jsem na ptáky je Zima.
A ptáci křičeli
jak Zima jim kroutila krky.
Šel jsem z domu
i sbíral kroucené krky.
Byla mi Zima k tomu.
#0379
Tiše prší
a vítr nosí ti vlasy
jaká byla bys asi
bosá?
#0378
Na vysokém Lenina píku
ležel jsi mi na pupíku.
Divný to bylo
protože lilo.
……
На высоком Ленина пике
вы лежали на моей пупке.
Это странно было
потому что лило.
……
.. ještě bych měl asi dodat , že Пик Ленина je vysoký 7,134 m.n.m
#0377
Prošel jsem kolem hřbitova
u srdce náhle hniloba.
Že smrdím víc než oni
co vešli dovnitř vloni.
#0376
Je to zázrak.
Měsíc je velký jak tvoje hlava.
A malý; zas jak vážka hravá.
Pak chvíli se koulí z kopce
v kabině visí na lanovce.
Kde jsem byl,
tím byl.
Míč se v Měsíc proměnil.