A pak nebude už nic.
Než jak ptáci,
že poletíme k jihu.
A na nočním stolku
odloženou knihu
Hic sunt leones.
A pak nebude už nic.
Než jak ptáci,
že poletíme k jihu.
A na nočním stolku
odloženou knihu
Hic sunt leones.
Na nebi blikají drobky tvarohu
a já přemýšlím o Bohu.
Jestli má rád tvaroh s chlebem
nebo raděj rohlík s medem.
Co nabízejí Na rohu.
Svatého Bartoloměje,
voda se z kropenek v zimě nevyleje.
V černých lavicích tiskneme se
na starých větvích kosi.
A pak ještě kdosi,
kdo nám ruce hřeje.
měsíc se zavěsil
do sklenky Curaçaa
spadla řasa
zvonivě černá
jsme po uši
v modrém svitu
za úsvitu
Adam a Eva
Zlatě sněží
na večeři
Páně; maně.
Jen čtvero stop
táhne se travou.
Dvě stuhy na nebi
bíle si plavou.
A na konci
osiky list.
Jsem si jist,
že čekáš.
Teplý vítr zavál
jak mavnutí rukou v nedospánku.
A znovu listí prší
po mokré lidské duši.
Už jen krátce.
Na dva, tři vrabce.
Potřebuji tě!
Slyšíš?
Víc než si myslíš.
Držet tě za ruku.
Za zvuku.
Srdce.
o tom snu, jak se prolétneme.
Nad lesem tam a zpátky přes aleje.
Četl jsem v jemných náznacích,
přemety, že už zkoušíš ve mracích.
a Lužánky do štatlu
Červených kuliček tisu
mám doma plnou mísu.
Schody Schodové se zubí
už slétají se supi.
Pod Špilberkem v dáli
se ve zlaté mlze válí,
cibule chrámu krále Václava.
Co má dva křížky doprava.