Není smutněji
než nedozrálá ostružina.
Není prázdněji
než sklenka a v ní kapka vína.
Není zoufaleji
než otec, který ztrácí syna.
O mrtvém dubu
Dnes jsem ho uviděl.
Na holé zemi ležel
a já tiše plakal.
On, tak široký v bocích.
V hlíně spal
a svoje účty jenom dřevem skládal.
Martin
Sypaná jsou pole křížem.
A bílá je na nich černá zem.
Po té zemi na koníku
jede Martin s tulákem.
I nepřestává,
pořád sněží.
Koník jede bez otěží.
Jeden s jedním člověkem.
Propouštění
Jedné dívce jejímž jsem otcem
Odcházíš,
po špičkách jako zloděj za soumraku.
Plné kapsy máš,
mých snů bez oblaků.
Zdi paláců ještě šeptají tvoje jméno.
Už se nevrátíš.
Nomen omen
Hádej kdo jsem?
Nomen omen.
Byl jsem kámen
i rudý plamen.
My dva jsme se viděli.
Včera, v pátek, v neděli.
Dnes jsem zas.
Co čas je čas.
Podzim v Růžových horách
Posílám uctivý pozdrav panu Kaitovi
Zdálo se mi, jakoby od východu,
zas vlahý vítr vál.
Tak do sádku jsem vyšel
a jen v mokrém listí stál.
Příliš často myslívám na Jaro.
Kaštany
Kaštany jsou rezavé
jak lahve od piva.
Života v nich zbývá –
na zvracení.
Úplněk 4.11.2017 6:22
Závidím,
závidím hvězdám jak se chladně třpytí.
Že jen prosté „být“ je smyslem jejich bytí.
Hle Člověk
a holá řiť co jak Měsíc svítí.
Podzimní rána
Bílá a temně šedá
jsou rána daná do popela.
A někdo si k ohni sedne,
vlasy odhrne si z čela.
Z popela pak oheň vzejde,
den proměněný zcela.
Podzim
Na lůžko přikryté houní ze stříhané vlny,
ulehl Listopad, měsíc plný.
Samoty a odpuštění.