#0415

Kapka potu běží po zádech.
Ještě jeden nádech.
Jeden dech.
Svět láme se v základech.

Noc je a přece den.
Smát se chce.
A zrno padá.
Padá. Ne však na kámen.

#0414


Ani stopa v písku nezůstala
jen matný pocit, že tu kdosi byl.

A studna v poušti žízní vyhloubená.
A poutník co z té studny pil.

#0413


Neboj se.
Přešel jsi poušť
přes vrcholky hor jsi šel.

Jen malou chvíli,
ještě chvilku posečkej.
Vítat tě bude prostřený stůl.

#0412

Havrani jsou slyšet,
však odkudsi z dálky.
A hlasy tetin na rohu.
Co o teplých dnech si povídaly
a pak bez konce se smály.

#0411

Erec Jisra’el

Z dálky se ozývá
cinkání zlatými rolničkami.
Co na kotníčcích míváš,
když zůstaneme sami.

Neznám tě ještě
a už se mi po tobě stýská.
Znovu mi zatanči.
Zlato ze střech se nocí blýská.

Dívko z Jeruzaléma.

#0410

Třpytí se kopule Chrámuprahnubýt uvnitř  být uvnitřrozumíš?

#0409

Proč, proboha, Slunce
za úsvitu prolévá tolik krve.
Pro člověka.

#0408

Bezútěšně šedá
je ta loučka pod lesem.
Skoro už nedýchá.
Jak na ní ztuhla zem.

Jen chvěje se.
A čeká; z poslední síly.

#0407

Mráz je,
že i ptačí zpívání
láme se jak kousky ledu.

Ticho je,
spíš ticho je,
které táhne se ve lžíci medu.

A zima bez konce.
A jaro bez počátku.
Zima bez naděje a jaro na oslátku.