U cesty
Jablka planá,
až křiví zuby.
Ve škarpách leží,
zdobí hroby.
Zapomenutá.
Jsou k pláči stěží.
#0507
Ten strom měl červené listí.
A jedni říkali – Ten je krásný.
Jiní zase – Ten je nemocný.
A třetí – To se nehodí.
Pokáceli ho.
Převážil názor,
že se nehodí
obdivovat nemocné stromy.
#0506
Když prší, nakrčíš nos.
Nemáš ráda mokro za krkem.
A potom vyjde Slunce
a ty se znovu usměješ.
#0505
Snad zdá se ti odplata vysoká
jíž byl jsi za své viny stižen.
Tedy věz, že trest ten hrdelní,
bude po exekuci snížen.
#0504
Zde pod stromy
hrála si dívka Naomi.
Když na ni jak listopad
Veliký Bhú-tá dopad.
Celá vesnice plakala
to Bom-bom,
Naomi vstávala.
Z popela. Bílá z popela.
#0503
Hej, Rychlonohá, kam běžíš?
Že vítr jak vodu nohama čeříš.
Běžím až na konec Života,
bych brala ti vody z potoka.
A do poháru ji dala,
pil bys z vesela.
S tebou běžím.
#0502
Prší,
že nemůže snad víc.
A není nic
na co by žal už neukáp.
Jen hořec v očích
se hořce směje.
A smích si lehá do závěje
z mokrých rukávů.
#0501
V Obřanech u splavu
Svitava se načechrává.
Jen maličko.
Jako mlíčko na kávě
nebo mámino pohlazení.
Před spaním po hlavě.
#0500
Loučení.
Slovo o třech slabikách.
Po něm zazní krátké ach.
A slzy.
Snad potkáme se brzy ?
Nebo jen v matných vzpomínkách ?
#0499
Vlaštovky létají.
Protože jsou.
Nad hradbou mraků,
pod širou oblohou.
Prostě jen jsou.