#0518

Rozprostřeš své vlasy
přes Mléčnou dráhu.
A křikneš "Ty vrahu!
Mého Srdce.
Vem si mě."

A já si tě vezmu.
A bude to nádherné.
Tvé vlasy vůkol
a kolem.
A vedle mě.

#0517

Bojím se zvednout oči,
pohlédnout do dálky.

Kam bych mohl dojít
a složit opánky.

#0516

Je to zvláštní.

Ale mnohem zvláštnější by bylo,

kdyby to nebylo.

#0514

O poutnících

Kdepak jste, poutníčkové?
Kam jdete poutníci?
Na svíci včelí vosk ukapává
a planina širá,
stále prázdná jest.
Holá je a prázdná
jak lidská pěst.

#0513

O putování

Ta místa, nakonec řekl,
dostanou jména.
A jména dostanou tváře.
A tváře ti poví, kdo jsi.

#0512

Šest pírek k zemi padá.
A půda co byla smavá
barví se krví holubí.

Jen šest pírek dělí
co bylo a co není.
Den před nedělí.

#0511

Drahá Karin,
hrdlo se mi svírá
jak jste daleko, má milá.

Až kdesi na konci Světa,
kde končí se věta
tečkou pouhou.

A kde nebe modré
stává se šmouhou
ve vlně Atlantiku.

Snad ještě jste živa
a můj dopis, ne jak to bývá,
nalezne Váš stůl.

Odepište prosím,
bez Vás Karin,
bez Vás, je všeho pouhá půl.

#0510

Závidím ti.
To by však znamenalo,
že To chci taky.

Snad nemám odvahu.
Proto říkám,
že ti závidím.

#0509

Je ticho a šedivo.
Jako v kostele přede mší.
To svět náš vezdejší
zdobí se
s holuby na římse.
By byl krásnější.