Dnes jsem si všimnul,
třešně se červenají.
Jistě dlouho už.
#0482
Kuličky deště
jak hrozny v trávě.
Blyští se zlatě, boubelatě.
K prasknutí plné
Slunce a Onoho dne.
Ó, Pane.
#0481
Jsi krásný,
v očích máš opály a karneoly.
Řezaný jsi z cedrového dřeva.
A já, dnes i denně klaním se
pouhé hromádce
z vyprázdněného střeva.
#0480
Už odešel
Muž bez domova.
Než mu kávu uvařili
a namazali chleba.
Z lavičky vstal a šel znova
hledat domov. Ten kámen bez domova.
#0479
Lehce přizvedneš malíček,
když zvedáš hrneček čaje.
A lehce obočí;
Země se otočí.
Nad námi hvězdy tvoří Jižní kříž.
Jsme si blízko, blíže, mnohem blíž.
#0478
Už to začalo,
už prší!
Déšť sype do růží
kuličky hrachu.
Až dech se mi úží
z toho strachu.
Zda rudé květy tolik lásky
ještě přežijí.
#0477
Díval jsem se z okna
na děvčátko jak malovalo
velkou ruku nohama
a smálo se
a maminka se smála
a já se nesmál
a mudroval
jestli snad každý nemá nárok
dostat tělo s dvěma rukama
a bylo mi najednou divně z toho
jak mi dětské ruce nejdou
a kolik jsem jich už pokazil i přes to,
že jsem jich tolik držel v náručí.
#0476
Červenou hlínou tělo si maluješ.
Rudou hlinkou, horkou jak krev.
Máš pohled z ocele.
A hlíny už nezbývá.
Z železa dere se
zase jen kovový vzdech.
#0475
Někdy se čeří,
jindy má peří.
Nad ránem v lese
závoj si nese.
Co je to?
҉ ~ ~ Voda ~ ~ <><~ ~ ><>~ ~ ~ ~~ ~ ~ <>< ~ ~ ~ ~
#0474
Slyšíš jak šumí listí?
To není vítr,
ale déšť město čistí.
Aby se milenci zase mohli vodit
v rámech kaluží.