Loučení
Lehce jsi zavoněla myrhou.
Dávným znamením Smrti.
Ale čí?
#0601
Hnědé jsou borovice,
hnědé až do červena.
Jako když žena je políbena na obě líce
a dotekem tím, cítí se přepadena.
Tak rděl se dnes háj borovic,
když Slunce přede všemi,
milovalo je.
Celé,
až do červena.
#0600
Motory odkudsi zní,
zvony hrnou se nocí.
Až není v moci
slyšet sám sebe.
Natož jak Duše,
malinká, slaboučce tepe.
#0599
Rozpočítávadlo
Heřmánek
A vlčí mák
Jitrocel
A řešetlák.
Jen ten len
Ten už bude
upředen.
#0598
Beránek leží,
jako by se vyhříval,
jen, co krček končí,
krve, barvy máku, val.
Svůj úkol, by jen byl
od jehněte miloval
a přece ho kdosi,
jak zvíře podřezal.
#0597
Za misku hrachu
za kočičí mňoukání
přišlo svítání
na konci noci.
#0596
Každý večer kladeš
hlavu na moje břicho.
Ó, svatá prostoto.
Nedá se vydržet
to noční prohřívaní sleziny
a jater a toho všeho.
Za misku žrádla
tolik oddaných psích očí.
#0595
Na chodníku
jsou klepny slyšet,
když se vítr zastaví
na dvě, tři slova.
#0594
Až je stydno
z nahoty těch polí,
která svou krásu
marně halí
do náhrdelníků z jeřabin.
#0593
U silnic na hromádkách
jablíčka celá krvavá.
Snad před Podzimem
v trávě se schovat chtěla
a vítr je potlouk; pobuda.
Krvavá jablíčka v příkopech
a pobuda vítr zpívá ve větvích.