Hej, Rychlonohá, kam běžíš?
Že vítr jak vodu nohama čeříš.
Běžím až na konec Života,
bych brala ti vody z potoka.
A do poháru ji dala,
pil bys z vesela.
S tebou běžím.
#0502
Prší,
že nemůže snad víc.
A není nic
na co by žal už neukáp.
Jen hořec v očích
se hořce směje.
A smích si lehá do závěje
z mokrých rukávů.
#0501
V Obřanech u splavu
Svitava se načechrává.
Jen maličko.
Jako mlíčko na kávě
nebo mámino pohlazení.
Před spaním po hlavě.
#0500
Loučení.
Slovo o třech slabikách.
Po něm zazní krátké ach.
A slzy.
Snad potkáme se brzy ?
Nebo jen v matných vzpomínkách ?
#0499
Vlaštovky létají.
Protože jsou.
Nad hradbou mraků,
pod širou oblohou.
Prostě jen jsou.
#0498
Jsi tichý strom, můj milý.
Ptáci spí ve větvích.
A ty zase říčka dívá,
co malé rybky jímá v náručí.
Buď se mnou do konce světa.
Zůstaň se mnou až do konce léta.
Tvé vlasy se v mých vlasech rozpustí.
#0497
Tichý jsi strom, Můj milý.
Bystrá jsi říčka, Má milá.
Kdybychom na věky byli.
Tak jak vody v nebi zbývá.
#0496
Vlastně se obyčejně bojím,
že jednoho dne,
až mi dojdou síly.
V tu chvíli
kdosi se zeptá.
"My se známe pane?"
#0495
Akord
se v pramen
třech tónů
jemně stočí.
Slečna
kávu pije.
A deska gramofonu
třicet třikrát v drážce skočí.
#0494
Jakoby náhle
opadly všechny stromy.
A touha
co v mladých letech tolik bolí
schovala se do trávy.
A vítr ten pichlavý,
ten ji češe vlasy.
Snad už nikdo neuvěří,
že zpívala na jarním keři.
Jak malý slavík, vlahým večerem.