Silvestrovská
Víc rachejtlí, …
… dýmu víc.
Běžte, rychle …
… noste tucty Římských svíc.
Zde, …
… tu jsou další krabice.
Zapalte všechno.
Ať shoří to, …
ať shoří to trapné ticho.
#0701
Podívej, zrcátko celé zablácené.
Na záhonku leží, mezi anýzem a hráškem.
Kdybych stal se bláznem nebo šaškem,
vlaštovky a vrabci nebudou se tolik smát.
#0700
Dnes v tom tlustém tichu noci
kdesi kos zapískal.
Znělo mi to,
že nejsem bez pomoci.
Tak otočil jsem se
a klidně spal zas dál.
#0699
Vyhýbám se samotářům
takovým jakým jsem já.
Nechci vysvětlovat proč
těm bláznům se tolik podobám.
S Měsícem je mi dobře.
Mlčí a stříbrem trpělivě obvazuje rány.
#0698
Zbořil oblohu
snící kvítek jabloně.
Tu je Velký vůz.
#0697
Svět dnes jakoby čeká.
Tři, dva, jedna.
Že něco se stane.
Teď. Jak v roce nula.
Ale planetka se nezastaví.
Ani z mléka dráha nezkysá.
Jen pro nás mezi věkem
zvonků se nese ozvěna.
Jen pro mě,…
… se nese ozvěna.
#0696
Čekání
Rukama cloní si tvář
brázděnou jak podzimní pole.
A když louka se Sluncem přikryje,
usedne na polštáře
mateřídouškou a trávou holé.
Hledá, jestlipak v dálce
šedivý stín po čapce zahlédne.
Však vlaštovky ty na obrátce
přinesou zas jen prázdné poledne.
#0695
Co pro tebe vlastně znamenám?
Právě jsi mi vodopádem slov řekl –
Nechce se mi.
#0694
Ležíš-li teď vedle mne,
pak nalevo,
někde v souhvězdí Lišky,
jsou tvoje vlasy.
Poznávám je jistě.
Podle dlaní,
které vodívaly
naše děti do usínání.
Podle legendy Lišku bude až do konce světa honit Velký pes. Nikdy ji však nedohoní.
#0693
Domácí etudy
Mezi dveřmi
mezidveří
otevřené
ku příměří.
Ticho z obou stran.