#0585

Zase už pohřbívám
svý planý naděje.

Jak matrózi na mořích
dostaly kurděje.

#0584

Marseille

Více méně poklidně
Na vodní hladině
Leží
Záblesky neonů
Co stěží
Chtěly kdy ležet vedle sebe.
Rozeseté přes celé černé nebe.

#0583

V náprstku chycená
světlem svlečená
slečna lačná
polibků
usedá v příbytku
růží; hle motýl.

Hodiny, roky úží se
do štěrbiny
mezi prsty
nezdá se být
proti srsti
lapit tě – velejemně.

#0582

Vjet do sadu
na bílém koni.
Posíci louku,
která voní. Po heřmánku.

Jablka ze větví
potajmu krást
a přání jedno
se druhým spřást. Do bochánku.

#0581

Přišlo Léto a už není.
Puklo, leží na kameni.
Ve dlani jen kaštan svírá.
Všechno co z něj dneska zbývá.
Vítr mete v bodláčí.

#0580

Na honu

Rákosí ševelí
dlouhým listím.
Bažanti na polích
tak jsou si jistí.

#0579

Pod bílou třešní
v šálku libého čaje
rozkvetlo Haiku.

#0578

Po spirálách
do zítřka dlouhých
čápi plují.
V rudých mořích.

#0577

Zapršelo
a věnci jitrocelů se louka zdobí.
Do toho listí padá.
Taky o neděli.