Lampa
Noční lampa
světlo ukapává
do cestičky bílé,
stříbrné jak čirůček mléka.
A proužek ten, tolik živý,
skáče a vine se.
Kolem chléva.
Až tam, kde vždycky bývali jsme doma.
Lampa
Noční lampa
světlo ukapává
do cestičky bílé,
stříbrné jak čirůček mléka.
A proužek ten, tolik živý,
skáče a vine se.
Kolem chléva.
Až tam, kde vždycky bývali jsme doma.
Lodičky
Lodičky v chodníčcích plavou
jedna za druhou.
Plavně.
A
něžně,
dlouhé to stěžně,
oči všech mužů kolíbou.
Hodina z olova
/K Magnezii Liteře a Emily Dickinson/
Je toto ta hodina
na konci času
ve které světlo
na dvě půle
láme svou krásu?
Hodina z olova,
co mačká tě
k zemi.
Abys pak sám,
přede všemi,
řekl celému světu.
Jsem téměř jako Bůh.
Nebo zklamal jsem.
Však jen ty Bože,
ty mě suď.
V poháru mešního vína
plave menší kopretina.
Z projevu
… ti nejmenší
možná uvidí.
Stromy
co sázeli jsme dnes.
Až korunami
se k sobě přitulí …
Na hraně Nebe
a výšek
i psí štěk
zní
jak zvonků klinkání.
Asociační
Moře
Bílá lodička
Bílý připínáček
Bílý háček
Nebe spíná
V podprsence
Tvé
Jasenovac
Plátěný hvězdičky
Na dětský šatičky
Svítí zlatě.
Válí se hvězdičky
Válí se dětičky
V blátě, blátě.
Co je to za dívku,
že moje srdce hoří.
I růže bílá jako sníh
se její kráse koří.
Noc umírá,
abych mohl snít.
A den zůstal chvíli spát
nechce smutek zřít.
Buď oblázkem mým
a já budu řeka tvá.
Co bez přestání
tvé nohy objímá.
Obtékat tě budu na všechny věčné časy
a ty zas mě česat budeš, mé šedivé vlasy. Ó, lásko má.
….
Čas od času se mi to vrací – Romeo a Julie (Zeffirelli 1968)
Stála osamělá
na kraji kukuřičného pole.
Tak osamělá
jak jen může kukuřice být.