Co je to za dívku,
že moje srdce hoří.
I růže bílá jako sníh
se její kráse koří.
Noc umírá,
abych mohl snít.
A den zůstal chvíli spát
nechce smutek zřít.
Buď oblázkem mým
a já budu řeka tvá.
Co bez přestání
tvé nohy objímá.
Obtékat tě budu na všechny věčné časy
a ty zas mě česat budeš, mé šedivé vlasy. Ó, lásko má.
….
Čas od času se mi to vrací – Romeo a Julie (Zeffirelli 1968)