Pak to poznáš,
že dlouží se den.
Jen o kousek
a potom
jak lavina.
Že nadechnout se nemůžeš.
Jak všechno znova
s novou chutí
bez výčitek začíná.
#0645
Poppy day 11/11
Jsou ty hroby jako dlaně
jako kupky pápěří.
A jenom tma a zima v nich je.
A všichni dobří
a nedobří.
#0644
Ranní štěkot psů
a pleskot padajícího listí.
To jen předehrou je.
A pak již vidět
na zlatých pentlích,
zlatí voli, jak šedivou zem čistí.
#0643
Na záclonách
usadil se páv.
Zlatý ocas měl,
jen chvilku poseděl.
Potom křídlem máv.
A bylo ticho.
A bylo jitro.
Byl den prvý.
Gn 1,1-5
#0642
Jinovatka
Nad ránem, zůstaly v trávě,
stopy Měsíce
co právě,
vešel do němoty.
#0641
Hle příteli,
kde tak dlouho, kde jsi děl,
až slovo přítel, ztratilo svůj pel.
Že když řeknu, s přítelem jsem byl,
mnohý si myslí, že na ústa,
že jsem ho políbil.
#0640
Andrejkova babička
Některé věci, řekla, by se dělat neměly.
Třeba lhát malým dětem.
Protože jednou, až vyrostou,
budou třeba říkat ano a myslet přitom ne.
A to není dobře. Víš?
#0639
Ticho
Je až úzko z toho ticha,
které padá za ploty.
A potom bílý hrneček se zvrhne.
A kapka krve zůstane a dva broky.
#0638
Nevím nic.
To byla jeho poslední slova.
A pak už věděl.
Jak alpská protěž kvete
kam se večer slunce schová.
Kdo se smával za vraty.
Jen neveděl co je.
Jestli zpátky půjde.
Či zda uzly budou přeťaty.
#0637
Je ten kostel jak na obláčku.
Jak když po špičkách si běží.
Má stovku oken na oplátku
a dvakrát tolik věží.
Když k večeru však rozžehnou se
venku stužky žlutých očí,
tiše se tiskne k Jezulátku
a do jesliček prší.