#0945

Červená loďka, kolébavá
u mola postává.
Kolem ní racci poskakují
od rána do rána.

A chladná voda na prázdno
o bort potleskává.

#0944

Hory

Hory se rozvírají
jako když žena rodí.
V krvavém klíně,
hvězdy.

#0943

Stíny fjordů
zrcadlí se
v bílých hřebíncích
vln.

Bílé hřebínky
vln
kolébají
stíny fjordů.

#0942

S   t   v   z   t
t   o   š   a   o
á       e       ?
l       ch
o       n
        o

#0941

Poutník

Do kapes nabral čiroku
a do ruky uchopil hůl z hikorového dřeva.

Dal se na cestu tam, kde tak cizokrajně zní
slova hrušeň, pěnišník a třešeň ptačí.

#0940

Když vlak odjel, zastavily se hodiny
po celém městě.
Zastavily se
i hodinky na zápěstích
šíleným strachem ze samoty.

Šel jsem do baru
a opil se.
Nedá se dlouho dívat
na mrtvé ciferníky.
Zvedá se z nich totiž žaludek.

#0939

Potom ustelem si
spolu do jetele.
Možná, že vlhko bude
od zeleného toho stlaní.

Na stráních Slunko
v písku a ve skle vypálené.
A pod strání u studny
třešní. K nedozrání.

#0938

Chytali jsme Slunce

Na střeše domu
chytali jsme Slunce.
Je dobré
chytat Slunce právě na střechách domů.

Slunce je totiž blíž.
Neředěné stíny stromů.

A ještě je dobré
mít barevný kyblík.
Nebo aspoň
prázdnou krabičku od sirek na chycené Slunce.

#0937

O skálu bortí se,
v obloucích strachu.
Tanečnice na římse
ve večerním nachu.

S bílou mantilou
mořských perutýnů,
sůl cítit ve vzduchu.
V pobřeží klínu.

#0936

Lehce tě stisknu
svými stehny.
Jemně se vetřeš
boky svými.

Dvě rybky zlaté
v proudech Řeky.
Plavou, leží
pode stíny.