Co je za spravedlnost,
že Slunce stejně zlatit bude
hrob můj i žebrákův.
#0746
Voda pod splavem
ani v noci neutichá.
Ostatně, ty taky ne.
#0745
Erotická
Celá nahá leží v peří,
venku sněží sněží sněží sněží.
Až v tom peří ztuhnula.
Bederkou si pohnula.
Hýbe se teď stěží stěží,
za oknem furt sněží sněží.
#0744
Ze všech mých povinností
zůstala mi časem jediná.
Milovat.
Odpusťte mi, tedy prosím,
když budete zvonit a já vám neotevřu.
Patrně jsem zaneprázdněn
plněním povinností.
#0743
8.8. Esperanza
zdánlivě nic se neděje
jen občas zachvějí se oční víčka
kdyby stála, možná trochu podklesla by v kolenou
proč,
zrychluje se dech,
a teplo posouvá se od srdce po konečky prstů
teď ozve se
slabé ach
v hlavě tiše doznívá ohňostroj velikosti světa
zdá se, že spí
#0742
Třikrát jsem si klekal
než jsem utrhnul drobný kvítek podbělu.
Pořád bylo brzo.
Nebo mi ho bylo líto.
Tu máš.
Je to to nejcennější co mám.
#0741
Chtěl jsem být básníkem,
tak jsem napsal báseň.
Bez čtenáře však být báseň nemůže.
Tak tedy, … ani já nemohu být básníkem.
#0740
Společnost mrtvých básníků
Louka je znovu celá bílá
jako by se barva světa smyla
do ticha.
Jen holub přelét po obraze
a chlapec co snil o odvaze
do rámu ze sna zavzdychal.
#0739
Nasněžilo a znovu svítí Slunce
Oči laní
za svítání
třpytí se
v lese.
#0738
Pokaždé to tak křupne,
když došlápnu do čerstvého sněhu.
Jako oplatka
nebo čísi zlomené srdce.