#0997

Ech!

Na střech plech
pad měch blech.
Třech.

Je pech
ve snech
těch blech
pln mít slech.
Ech!

#0996

Zvonkohra

Tolik vánků
pere se
o starou zvonkohru.
Jsou k neutahání.

#0995

Pandán

ŽENA MUŽ
MUŽ ŽENA

#0994

Z cecíčků rána
do hrotku odstříkává
první mléko dne.

Tak ať se vyvede.

#0993

Hostie lístků olší
zdají se být plošší,
když soumrak je
tuší poleje.

U této básničky jsem byl požádán o improvizaci na téma řeka Olše, tak tady je:

Hmmm,
řeka.

Ta tiše cinká.
Jak maminka,

když večer
volá k večeři.

A pak po umývání,
každýho zvlášť
po vláskách pohladí

dlaní
pšeničnou
zívaní
modrý pruhy
duchýnek

holubička
řezaná
z lipovýho špalíčku
v zobáčku
větvičku.

Už jdi spát…

#0992

Oprám

Její oči byly jako oprám
její duše byla jako oprám
i hlas její, jako oprám byl.

Celá roztápěla se v těch oprámových jezírkách.
Byla to má vina
a já ji v oprámu málem utopil.

Vykradl jsem Sapfó o slovo oprám a F. Halase o formu.
Oběma se omlouvám.

#0990

Byl sám,
že píšťala mu v kapse sama hrávala
pak hrála do stříbrna
pak do ticha
a pak už byl sám s sebou
Tím tónem byl.

#0989

Kaštany

To bylo ten rok,
co opadlo listí z kaštanů.
Snad ani klíněnka nebyla,
protože nebylo už žádný listí.
A větvičky těch kaštanů se zkroutily,
některý jakoby se zavřely v pěst,
jak chytaly Duše těch kaštanů.
A jiný zase, jako by hrozily.
Hrozily takovýma dlouhýma prstama
a říkaly – Co ste nám to lidi udělali.

#0988

Holubi z náměstí
slétli se
k plechovému pítku.
Mladíčci holubí s brkem ve kštici
klovou si do očí.
Jen ten šedivý  s nožkou pokroucenou
dnes tu není.
Jinak den co den, se po sobě opičí.