#1023

Vyvolávání deště

Černá křídla,
ladně prohnutá,
kopírující vlasy mladé ženy.
Od zobáků až k ocasům
propnuty k prasknutí.

Kolem šedivého mraku krouží
ve stále větších a větších kruzích.
Animální náboženství,
obřad vyvolávání deště.

#1022

Sdílej

Sdílej, než to smažu
Sdílej, než to smaž
Sdílej, než to sma
Sdílej, než to sm
Sdílej, než to s
Sdílej, než to
Sdílej, než t
Sdílej, než
Sdílej, ne
Sdílej, n
Sdílej,
Sdílej
Sdíle
Sdíl
Sdí
Sd
S

#1021

Koně

Vedou koně,
            nad lukami.

Vedou koně,
            mezi poli.

Vedou koně,
            podél lesa.

Vedou koně,
             jaká krása.

Koně vedou,
             na jatka.

#1020

Ze sklínek smutek ucinkává
a roste jak černá tráva.  
Než probudím se  
bude zas
po pás.
 
A lahví kolem nepočítaně  
na nich neznatelně
dlaně dvoje.  
Moje a pak tvoje.  

A pod ubrouskem jeden hnědý vlas.

#1019

Dřív, než nalistuji stránku,
usínám.
Poezie každodennosti.

#1018

Větvička, prohnutá k prasknutí,
tělíčkem pěnkavy kreslí,
ve vzduchu symbol smrti.
死亡

#1017

Jazykolamy

Vrkočená
Rozvrkočená
Nejrozvrkočenější

Vítr asi
cvičí si
jazykolamy.

#1016

Klap, klap
to padá listí mezi větvemi.
Při dopadu
mírně posunuje zemi.

A pak vítr
klap klap
to zvedá listí mezi větvemi.

Jako když otáčíš
přesýpací hodiny.

A když listí dolétne k obloze,
lehce to zasyčí.

To se srazí list a hvězda
schovaná za mrakem.

#1015

Na Veliké řece

Z komínů již vychází kouř
Veliká kola dávají se do pohybu
Parník od mola odráží
Námořníci zpívají
Od úst jim stoupá
Černý obláček páry
Jejich ruce mají barvu koksu
Ach, Bože,
Jen ty oči mají bílé
Dva úlomky z čínského porcelánu