Od lila šeříku
mám skvrny na triku.
Bylo to o nádech.
Mám flek i na zádech.
<¡>
Od lila šeříku
mám skvrny na triku.
Bylo to o nádech.
Mám flek i na zádech.
<¡>
Zavři oči
a odpočívej.
Z čela
budu ti stírat
všechny černé slzy.
A chránit tě budu
a konejšit.
Spi už, spi už brzy.
Když vzbudil by ses
hned vedle tebe
mít své lůžko budu.
Spi, vlasy ti povískám.
I pohár vína přinesu
celou Noc jen s tebou budu.
Caporetto II
Oblázky jsou šedé,
řeka je modrá,
cesta je šedá,
mezci jsou šedí,
muži jsou šedí,
stromy jsou šedé,
obloha je šedá,
zem je šedá,
slunce je šedé,
hory jsou šedé,
sníh je šedý,
smrt je rudá.
Prší
a déšť z deštníků
tančí si flamenco.
Helenko,
ta červená
a černá
a tvoje nohy.
nezapomeout,
že rubášek nemá kapsy
a psi
mají víc štěstí
když slídí jenom kosti
do svých psích kostelů
pane dej,
ať si ustelu
jen ze svých starých kostí
až si ustelu
Nemám, co bych dodal.
Snad jen,
že vějířek peroutek holuba,
který si nade mnou jen tak zakroužil,
mne opravdu dojal.
Ještě teď se vzduch chvěje.
A já sním…
Sáhnul jí do záňadří
pro trošku peří.
Co měla
z anděla.
Zasmála se
duhově.
Klopení
očí.
Z kamení a ze tmy loupou se Ostrovy.
Nad nimi hvězdy ze stříbra – hřebců podkovy.
Běží. Kamsi do věčnosti.
A Ostrovy, ty leží.
Omyté Mořem a bílými hvězdami.
V ošatkách ze slámy
stříbření chleba.
Smíření pšenice a žita třeba.
Kůrka zvoní a
petrovský zvony.
Andělů tisíc
zpívá Haleluja.
Je kdesi ve mě k nalezení.
Poušt, které konec nikde není.
I studna dřevem roubená,
celá černá. Beze dna.
Pomoz, ta poušť není k přechození.
V hloubce dno zas k uvidění.
Duše se chvěje, neplesá.
Pomoz mi Ty a všechna nebesa.