V té černočerné tmě
občas uvidím tvoje oči.
Pak se leknu, kdo je tady cizí
a zase zaraduji,
jako bych to byl já sám.
Obejmu se kolem ramen.
Vím totiž,
že jsi daleko
a oči v černočerné tmě
jsou o tobě můj sen.
#1297
Slunovrat
/opožděná/
Den za dnem,
vrhá se stín stromu proti domu.
Den za dnem.
Den za dnem vrhal se výš a výš.
#1296
Vrabec
Jaké to tam bude?
Na špičku prstu usedl vrabec a znovu vzlétl.
Bez špetky vděčnosti,
že mohl na chvilku usednout.
Jako by věděl,
že svým způsobem jsme si oba rovni.
A možná,
možná, nakonec ví víc, než já.
#1295
Perfect Day
Jak vychází Slunce,
tak se rozžínají okna v domech.
Tak je to i večer
jen v obráceném pořádku.
Je to tak každý den.
Včetně sobot a nedělí.
#1294
Když už nebudu vědět,
musím si připomenout,
že každý okamžik je hodný básně.
Na u postele rozečtené knihy,
prší hrsti soumraků.
Snad klečet na hrachu
než všechny je jak beran spást.
Průhledná to past. K neusnutí.
#1293
V prosinci zabzučela
moucha probuzená
poledním sluncem.
#1292
Takovou oblinku jsi měla.
Tam, kde se stiská viola.
A když jsi se tam chytla,
tak jsi hrála.
Hrála až vlasy padly do čela.
#1291
Tváří v tvář úplňku
vnímám
osamělost
bytí.
#1290
Skrz Davidovu hvězdu
hledím na Mléčnou dráhu.
Nohy mám ze žuly.
#1289
Vánoční svátky
Wunder-baumy voní
v kabinkách
řidičů tramvají.