Předchozí | Následující
#1298

Když už nebudu vědět,
musím si připomenout,
že každý okamžik je hodný básně.

Na u postele rozečtené knihy,
prší hrsti soumraků.
Snad klečet na hrachu
než všechny je jak beran spást.
Průhledná to past. K neusnutí.