
Oskensee
jen pár kroků
dno se tu rychle svažuje
když otevřu oči
po nebi letí lekníny
ryby zpívají jako ptáci
dochází mi dech

Oskensee
jen pár kroků
dno se tu rychle svažuje
když otevřu oči
po nebi letí lekníny
ryby zpívají jako ptáci
dochází mi dech
někdy přijdeš
a položíš mi hlavu do klína
stane se to tak rychle
jako smrt
myšlenka
že nejsi psem
ale nejbližším mi člověkem
dalo by se říct že teprve vstávám
ale ve skutečnosti
tento den právě končí
to se jen má krev přelila
z hlavy a dutiny břišní
do neohebných nohou
Jenže, dá se ještě milovat,
když se člověk jednoho dne
ocitne u popelnic
spolu s krabicí
loňského cukroví?
když se dozvíš tu zprávu
vyskočíš
a letíš jako šíp
vzduch ti čechrá vlasy
jako peří na letkách toho šípu
zoufale hledáš svůj cíl
chcát sám sobě do úst
smyčkami slov a rýmů
to je self-prostitute
*
v kanystru od mléka
pokojně kvete
růžová plíseň
*
rozsekněme to
(vzkaz Šalamouna ženám)
*
bílá páteř tresky
je snad něco bezbrannějšího?
*
se zdviženou pravicí
cítí se nevinen
*
ego k prasknutí
hle pán světa
*
most přes řeku
ale jak dál?
*
tváří v tvář cizí bolesti
beru nohy na ramena
muž bije ženu
žena bije dítě
dítě tahá kočku za ocas
kočka běží poškrábe muži ruku
ruka muže se do večera zanítí
je krasný den
ale zítra kdo ví
vědci prý zjistili
že žijeme v simulaci
to by dokonale vysvětlilo můj život
neukojený a neukojitelný
neříká to však nic
o těch dvou veverkách
běhajících po červené kůře borovic
o myšlenkách v mé hlavě
proplétajících se s neznámou řečí
o loďce z kůry a malbách v jeskyních Lascaux

včera dnes zítra
pod polštář odkládám
dopis pro tebe

zdálo se mi
že jsem bárka na moři
když jsi do mě vstupoval
že jsem ostrov jediné tvoje útočiště
hřeben nikde nekončící vlny