Čtvrtek
zvon ten
Vojtěch
ještě zní
než odletí
kamsi k poledni
a Syn skloní se před Otcem
před vůlí jeho
ne jak já ale ty
a tak začíná
už blíží se ta hodina
však dnes ještě
sejdeme se pospolu
u večeře u jednoho stolu
jeden a dvanáct do tuctu
umeju vám nohy
Mistr s láskou dí
a umývá a myje
nohy mé i nohy Jidáškovy
včera nic
a dnes už všechno
moje kaštany obrazily
Hry
Okousaný hrozen vína.
Dnes jsem to já, kdo je zlodějem.
Smějí se mi. A šťáva z hroznů mi vytéká z úst.
vždycky vrzne
to stejné prkno –
vrz
zvoní k obědu
lžíce v talíři
nic v něm
prázdný výkres
na něm všechno
a nic
jižní vítr
nad šerem města
přivázané na tenkých šňůrách
jako smutní andělé
podprsenky všech žen
Demagog
tisíckrát za den
trošku poohnout pravdu
to je fakt srdcař
už ho mám po krk
už ho mám po krk
toho času
oprátky na krku
mlýnského kamene
času bez zájmu
o jediné moje slovo
které jsem kdy
zbůhdarma pustil po větru
zvuk harmoniky
a hned je jasno
kdo je hodný, zlý a ošklivý
tahle cesta
jistě nikam nevede –
směrovka Assisi
*
den po dni se sžívat
někdy to fakt
bolí
*
poprvé
však přesto
jako bych tudy někdy šel
