Setkání
U hladiny staré tůňky,konečně se objali.Měsíc a Slunceskryté v červeném lampionu.
U hladiny staré tůňky,konečně se objali.Měsíc a Slunceskryté v červeném lampionu.
V Betlémě na seněležela Maruška.Jozífek zpíval jipísničky do ouška. Zpíval jí o hvězdě,celá se napnula.Zpíval jí o cestě,jak luk se prohnula. Není tam nádherně.Smrdí jen hnůj.Nejsou tu jesličky,kamenná sluj. Svobodná poroditmalého kluka.To nejde na rozum.To jsou jen muka. Maruška kývla…
Kdybych mohl přestat dýchata jen plout. Kdybych zastavit srdce směla jako kouř se rozplynout. Kdybych ve sněhu šlápotou mohl býta svým tělem sněženku těšit. Pak dozajista věděl bych,že mohl bych se proměnit třeba i v dětský smích.
Když jsem vyrážel s naším novým psem na ranní procházku, potkal jsem první jinovatku. Pod nohama mi poskakovaly modro-růžové jiskřičky zabarvené oblohou a vycházejícím sluncem a od pusy se trhaly chundelaté chomáče sražené páry. Bylo zima, ale vlastně docela příjemně.…
Mám dobrého přítele. Kamaráda. A tím bych vlastně mohl skončit. Dřív než jsem začal. Zkuste si říct nahlas slovo přítel. A poslouchejte jak voní. Nemlží se vám z té vůně oči? Když mi bylo nějakých šestnáct, sedmnáct let, myslel jsem…
Jako pojítko s předchozím Damiánůvým blogem znovu uveřejňuji příběh Zorana. Příběh je zbytkem toho, co mi zůstalo ze špatně zálohované databáze původního webu. Zoran Dragunič je velkej chlap. Když vezmete toho největšího, kterýho znáte a vynásobíte dvěma, tak to je…
Lokegodon godalipu,četl jsem na jednom sloupu. Znělo to jak kouzlo,na uzamčení prázdnin. Godalipu lokegodon,byly to štíty hor v mlze. Prošlapané boty,a déšť ze všech stran. Lipugodon godaleko,dozrávající podzimní jablíčka. Jiskřičky listů,hořícího červeného javoru. Godagodon lipuleko,bylo to všechno,co nás ještě čeká…
Bylo pondělí a Malej Vašek šel do práce. Nenáviděl pondělí a nenáviděl svou přezdívku – Malej. Bylo mu dvacet, ale všichni mu říkali Malej Vašek. Velkej Vašek, starší brácha, všechno věděl, Malej Vašek musel už nejspíš napořád, zůstat malým a…
Když koleje,stříbrné stužky do budoucnosti jsou. Pak nádraží musí býttečka za větou.
Já odpočívám,ty z paprsků slunce a zralých jablek vineš červánky. Já spím,ty počítáš hvězdy na nebi,kdybych se uprostřed noci probudil,měl Mléčnou dráhu na dlani. Já vstávám,ty z řek a potoků svýma rukama mlhu a mračna tvoříš. Já se lopotím,ty pšenici…