První...

Když moje sukýnka,
barvila se do ruda,
maminko;
já celá strnula.

... mezi...
Den za

To prostě jeden Bedřich jde
a najednou to je...
...babí léto ve vlasech.

A jak

Zvuk píšťaly,
dlouhé sedmdesát či osmdesát let,
téměř neznatelně stoupá a zase klesá.

Je těžké

Stopy ve sněhu se rozcházejí.
- Znamení? -
- Nemyslím -
To jen dva jednonozí,

Na kůži

Dnes se ochladilo.
Že dech se z toho uží.
Ležíš tu v negližé,

Procházel jsem ranní loukou
a její tráva
praskala a klesala,
ohýbala se a zase rovnala,

Můry, letíce ke světlu,
narážely do sebe a hořely
v paprscích silných halogenů.
Poslední myšlenky,

blíženci nohou
půlnocí rozevřené
stránky obrací
tuší začerněné
obláček vznáší se
očekáváním věcí
příštích

zástava

Pod dvěma stříbrnými měsíci,
ve smaragdové trávě
pasou se lišky z mědi.

Jen prach je

Děkuji všem, kteří sem, za mnou, příjdou.
D.

Trpělivě se probouzí
bílé kopce
tichem omámené
do rána ještě čistšího
než je chřástalí pípnutí.

Zlaté kruhy v obilí
po všech těch slovech stočených.
Slovech jako bolí, opustit, navždy, čí.

Ležím v trávě,
kroutím palci u nohou.
Přemýšlím, jak to funguje.

֍

Vůně šeříku
budí mě

Hodný člověk

Takový hodný člověk,
všechny nás k sobě bral,
zvedal nad hlavu.
Oříšky rozdával.

Slunovrat

A nic s tím nenaděláš.
Jednou jsou dny delší
a potom zase kratší.

Přehazuješ