Očima plnýma smutku a bolesti
hledím na ty budovy.
Jejich kříže ční až kamsi do

Čaj

Když jsme poprvé usedli
do těchto proutěných křesel,
bylo to dávno, pradávno.
Společný čaj

Peří ve sklenici,
podobalo se bílé orchideji.
Když jsem kýchnul,
kdesi odbily hodiny
a celkem

Skrz prázdné větve
podzimní Měsíc hledí
na dětské hřiště.

֍

Za slunečného dne
v trávě odráží

Podvečer v B.

Světlo lampy
občas padá
i na tři místa najednou.

֍

Novým kiredži
rozsekám

Za nízkého slunce
má i drobný kamínek dlouhý stín.

To jsem tak jednou kdesi byl,
jeden prostě vždycky kdesi je
a mnohdy ani nemusí

Dvě věty

Jen dvě věty, posílám Ti.
K zastavení.

Jinovatka

Dubové lístky
obšité něžným krajkovím.

Že moje milá taky krajky míváš?
To já přece,

Noční kroky lehce
odtékají
kruhem světla
po okraji
v kupičky listí.

Vydělená

Vzácným pigmentem,
nakreslím tři čáry na
tvé nahé tělo.

Lávka přes řeku,
nohy roztahuje
jako ty.

Občas mrkne,
lampa na začátku i konci
má

Bílý záliv
a černí ptáci,
vrhající se do vln,
nízkým letem, proti azuru.
Odlétající,...
... do

Zůstal jsem přes noc,
na jednom místě.
Když probudil jsem se,
vím to jistě,
že

Kam se poděly,
všechny bílé kotníčky slečen?
Kam se schovaly ve trávě?
Hledám sebevíc
a