#4103
už jsem tě slyšeluž jsem tě viděluž jsem tě cítiluž jsem tě hmataluž jsem tě chutnaluž jsem s tebou byluž jsem tě políbil pak jsem tě ztratil hledej měhledám tě
už jsem tě slyšeluž jsem tě viděluž jsem tě cítiluž jsem tě hmataluž jsem tě chutnaluž jsem s tebou byluž jsem tě políbil pak jsem tě ztratil hledej měhledám tě
vymaluj měprosím těabych vědělajaké že to jebýt ženoupřistiženou
Šmírák vyzbrojendivadelním koukátkemkoukal sebaletkám pod sukně –arabeska en pointe
na prázdném nádražíbliká světlo v čekárněsvítí koncová světla vlakupo noze mi leze mouchado lavoru kape vodabručí telegrafteď před půlnocía všechno najednou
Déšťkap kap kapky na okně jako když… … korále přetrhneš jako když… … přeběhne šedá myš a ta vůně vůně vůně… … vody však ty víš
namísto všehoco jsme si kdy udělali nebo neudělalijdeme zšedlým lesempomáhám ti přes mokré kládya společněse těšíme na talíř horké polívkyna Holubyho chatě
Dávám spočinout nohám,sedám k horskému potůčku.Voda z něj běží do údolí,vítr tu letí do hor.Už beru do ruky poutnickou hůl —má cesta se vine za obzor.
Ó bohové, prý sluší sectít vždy stáří, šedý vous.Tak poraďte: co dělat mám?Smíchu plnou mošnujá, Alkáiós, bych radějise ve svůj jazyk kous’.
Ale my dva jsme se nikdy nepotkali, TyjináTy, hlavu v oblacích, konečky prstůdotýkala ses jednotlivých stropů nebeJá, ruce od hlíny, v hrubých dlaních popel, hledal jsem, prosíval, nenacházelTy, palci nohou jsibílou vodu čeřila za obaJá, nepotkali jsme se, TyjináI když…
Náhle se mi změní rytmusJítSpátJístNa konci cesty cestaÚlevaŽe právě tak to stačí